Nebýt náhody, přišel by o zrak. Stanislav (70) prodělal čtyři operace. „Ne každý má takové štěstí jako já,“ říká

Zdravotní anabáze Stanislava začala nenápadně a vesměs „nezúčastněně“, dalo by se říci: „Jednoho dne jsem prodělala akutní glaukomový záchvat, během něhož jsem přestala vidět na obě oči,“ vzpomíná Stanislavova manželka, paní Maruše (56). „Ještě jsem měla tu smůlu, že manžel byl tou dobou na fotbalové služební cestě, takže jsem byla doma dva dny sama a bezmocná. Nemohla jsem mu ani zavolat.“

„Nakonec jsem se dostala k panu doktoru Marku Fichtlovi do VFN na Karlově náměstí, který mě vyléčil. Při další kontrole jsem pana doktora požádala, zda by se nepodíval na mého manžela. Ten tak učinil, a hned rozpoznal nález zeleného zákalu i nutnost operace. Byla to náhoda, ale i pečlivost pana doktora,“ vysvětluje paní Maruše, která je povoláním zdravotní sestra. „Jiný doktor by to přešel, nebo by mohl říci, ať se manžel objedná, ale on to okamžitě začal řešit.“

Životní šok

„Pro mne to byl životní šok, protože v životě jsem v nemocnici nebyl. Navíc žádný zásah do oka jsem nemusel podstoupit a najednou jsem byl postaven před nutnost oční operace. Vůbec jsem nevěděl, o co půjde. Říkal jsem si, to snad nemohu zvládnout,“ bere si slovo sportovní redaktor. Následovalo naordinování kapek a naplánování první operace. Zelený zákal se mu postupně vyskytl na obou očích. A totéž se s odstupem času opakovalo i v případě šedého zákalu. Takže to znamenalo podstoupit další operace. Z hlediska oftalmologie se tak ze Stanislava stal doslova operační matador.

Plíživí záškodníci

Zelený zákal čili glaukom je onemocnění, v rámci kterého odumírá zrakový nerv. Nemocnému se horší zrak, omezuje se zorné pole. Většinou nebolí a nedoprovází jej jiné obtíže. „Příznaky jsem nepociťoval vůbec žádné. Žádnou bolest,“ vypráví Stanislav. Měl proto štěstí, že jeho onemocnění objevil doktor Fichtl včas.

Obdobně hovoří i o šedém zákalu neboli kataraktě, kdy nemocný vidí neostře, zastřeně, jakoby do šediva, je citlivý na světlo. Nemoc je způsobena zakalením čočky. I jeho příznaky jsou prakticky nerozeznatelné a projeví se, až když je nemoc v pokročilejším stádiu. „Vůbec žádné rozdíly mezi těmi zákaly, co se příznaků týče, nebyly,“ říká Stanislav, kterého oba zákaly postihly v rozmezí dvou až tří let.

Napoprvé nejistota, napodruhé klid

Vědomí nutnosti operace nenesl Stanislav úplně dobře. „Musel jsem se na to zejména psychicky připravit, v čemž mi pan doktor i jeho sestřička Ivanka Weissgärberová velice napomohli,“ oceňuje. „Před první operací jsme s panem doktorem o všem dlouze debatovali. Nechal jsem si vysvětlit všechna pro i proti,“ svěřil se sportovní redaktor Rádia Impuls. „Díky své profesi jsem totiž přirozeně zvědavý, ale pan doktor měl trpělivost. Připravoval mě na operaci, uklidňoval, vše mi zodpověděl.

Jak probíhá operace šedého zákalu? Podívejte se na video:

„I když jsem byl klidný, nevěděl jsem, co od toho očekávat,“ vzpomíná na zákrok na operačním lůžku, kdy měl přes sebe operační roušku, napojen byl na dýchací přístroj, a lékař se nad ním skláněl s operačním náčiním. Injekce pod oko a za dvacet minut hotovo. Při dalších zákrocích už si z toho hlavu nedělal.

„Jediná bolest, která byla, a byla opravdu nepříjemná, byly injekce pod okem, kterými se oko umrtví. Pak už jsem necítil opravdu nic. Vůbec ani nebylo znát, že by mi doktor s okem něco dělal. Ještě jsme si spolu během operace povídali,“ vysvětluje Stanislav. „Dodnes nepochopím, že může někdo operovat oko, že mu může vyměnit čočku, to je pro mne zázrak. A ještě to udělat prakticky tak, že to nepoznáte.“ Zákrok na jednom oku trval zhruba dvacet minut.

„Když jsem byl po operaci, měl jsem oko sterilně zakryté. Teprve druhý den mi odstranili sterilní krytí a podívali se, jak na tom jsem,“ líčí čtyřnásobnou zkušenost s operací oka. „To oko si pomalu zvyká, vidíte zpočátku trochu rozostřeně, ale pak už přijde k sobě a vidíte normálně.“ Přitom operace obou zákalů se z hlediska výkonu liší. Při zeleném zákalu se operativně zajistí, aby oční nerv dále neodumíral a nenarůstal tlak v oku, při šedém se do oka vloží umělá čočka, která svou funkcí nahradí stávající.

Na nezdar se nemyslí

„Že by se operace nemusela povést? Na to by člověk neměl myslet,“ říká sportovní redaktor Rádia Impuls Stanislav Sigmund rezolutně. „Stejně tak, jako když sednete do letadla, nemyslíte na to, že spadnete. Když jedete autem, také do něj nesedáte s tím, že se někde nabouráte. Člověk musí věřit, a z hlediska lékařství obzvlášť svému lékaři. A já tomu panu Fichtlovi stoprocentně věřil, takže jsem byl klidný, že se to podaří.“

„Jsem mu vděčný, že mi zachránil zrak, a že v dalších letech mohu pořádně vidět. Lidé by si měli uvědomit, co znamená zdraví a více o sebe pečovat, protože ne každý má takové štěstí jako já s manželkou. Mít jiného očního lékaře, nemuselo to takhle dopadnout,“ uzavírá Stanislav, který nyní chodí k panu doktorovi nejen na pravidelné kontroly, ale čas od času za ním a jeho sestřičkou Ivankou Weissgärberovou zajde v dobré víře je oba pozdravit.

Všeobecná fakultní nemocnice plná příběhů

Příběh Stanislava Sigmunda je jedním z řady, které jsou součástí unikátního projektu Nemocnice příběhů. Ten VFN spustila vloni v listopadu. Jedná se o putovní výstavu otevřených zpovědí pacientů i lékařů, kteří se s veřejností dělí o své lékařské zážitky, o prodělané zdravotní těžkosti. Zpovědi mají pomoci ostatním pacientům, aby se nebáli lékařských zákroků, a aby si dodali odvahu v boji proti nepřízni osudu, který málokdy mohou ovlivnit. Protože i ty nejzávažnější diagnózy mohou mít šťastná řešení.