Někdo si jde po práci do garáže opravovat auto, zatímco já si vlezu do krabic od banánů,“ začal své vyprávění Jonáš, který je už dva roky zavalen banánovými krabicemi. Co se ale stalo před dvěma lety, že se zhlédl v tomto nevšedním umění?

Seděl jsem ve vlastním pokoji našeho rodinného domu, ze kterého jsme se právě stěhovali. Zařízení celého domu bylo zabaleno v banánových krabicích, které se povalovaly všude,“ vzpomínal. „Už i jedna samotná krabice je velice působivá a jejich počet tento vliv mnohonásobně umocňuje. Ta kombinace skromnosti funkce a vyzývavého designu mě fascinovala,“ vysvětloval Jonáš, jak se mu v hlavě zrodil geniální nápad, kterého se drží dodnes.

„Zajímavé je, že realizace mých nápadů na jiné umělecké projekty přichází na řadu pokaždé pomalu, ale v případě banánové krabice bylo všechno jinak. Byl jsem šťastný, že mám nový umělecký motiv, který můžu uchopit jako celou vizuální identitu a navíc je líbivý, vtipný a lidé k němu mají pozitivní vztah,“ řekl umělec. A tak se rozhodl využít krabice ze stěhování k prvnímu dílu. Následně pak začal krabice shromažďovat a tvořit další díla. 

Umělcem už jako teenager

Zatímco jiní umělci věděli už ve školce, že nepustí pastelku z ruky, Jonáš propadl umění až jako teenager. „Umělecky aktivní jsem začal být až v období nástupu na střední školu. Nejprve jsem začal prozkoumávat města a přírodu. Byla to symfonie, která podněcovala mou tvořivost,“ popisoval, jak se zhlédl v jakékoli tvůrčí činnosti.

Banánovým krabicím propadl před dvěma lety. Skončit s tím nehodlám, tvrdí Jonáš Holub.
Banánovým krabicím propadl před dvěma lety. Skončit s tím nehodlám, tvrdí Jonáš Holub.
Autor: Soukromý archiv Jonáše Holuba

„Pohltila mě pulzující energie elektronické taneční hudby, a tak jsem si pořídil gramofony a začal míchat desky. Přitahovala mě intervence umění do veřejného prostoru města. Ze svého pokoje jsem si udělal ateliér a vyráběl jsem rozměrné a nákladné instalace, jejich trosky je v Praze možné vystopovat dodnes. Myslím si, že nezáleží, jaké oblasti umění se věnujete, protože kultivací jakékoliv schopnosti vždy pozitivně ovlivníte i schopnosti další,“ prozradil, že banánové krabice jsou jen malou částí jeho nápadité tvorby. 

Rodina nebyla proti

A co na to jeho rodina? „Skvělé bylo, že když jsem vyrobil nějakou vetší instalaci do veřejného prostoru Prahy, táta ji naložil do auta a odvezl mi ji tam,“ prozradil Jonáš, který pochází z kreativní rodiny. Jeho tatínek je totiž také umělec, děda maloval krajinky a sestra je nadějná scénografka z DAMU. Proto na něj doma nikdy nekoukali skrz prsty a plně ho vždy podporovali.

Jonáš si zatím své banánové krabice a další své umělecké počiny udržuje jen jako koníček, který je více o radosti než o výdělku. „Ale věřím, že dříve nebo později se umění stane mou obživou,“ řekl usměvavý Jonáš, který se během své tvůrčí činnosti snaží prorazit i jako profesionální sportovec. V běžné práci ho nepotkáte. „Jsem založením umělec a v občanských zaměstnáních budu vždy nešťastný,“ dodal nakonec krabicový mág z bananaboxu

Fotogalerie
12 fotografií