Šestadvacetiletá Zuzana Procházková učí tělocvik, matematiku a fyziku na Základní škole Františky Plamínkové v Praze 7. Odmalička ji rodiče vedli ke sportu a hlavně k plavání, a tak není divu, že se jí před 5 lety zrodil v hlavě plán na splnění jednoho velkého cíle – přeplavat kanál La Manche mezi Anglií a Francií.

„Hledala jsem si tehdy témata na bakalářskou práci a narazila jsem na přeplavby La Manche. Začalo mě to zajímat a četla jsem si o tom, znělo to jako dobrá výzva,“ popsala s úsměvem zrod myšlenky Zuzana Procházková. Od té doby uplynuly dva roky, během kterých se stále vše pohybovalo pouze v teoretické rovině. Před třemi lety začala sportovkyně učit na zmiňované letenské škole a myšlenky přešly k činům.

Peníze a fyzička

Přeplavat kanál La Manche totiž není jen tak. Realizovat celou akci stojí statisíce, přičemž nejdražší položkou je samotný lodivod, který se svým plavidlem poskytne během sportovního výkonu potřebné zázemí pro zbytek realizačního týmu i samotného sportovce. Platí se i letenky, ubytování nebo anglická asociace, která poskytne rozhodčího. „Chtěla jsem na to za 3 roky ušetřit, úplně se to nepovedlo. Naše paní ředitelka ale vyhlásila sbírku a díky tomu jsem si finance doplnila,“ uvedla Zuzana Procházková.

Zuzana Procházková u sochy Matthewa Webba, který La Manche přeplaval v 19. století jako první.
Zuzana Procházková u sochy Matthewa Webba, který La Manche přeplaval v 19. století jako první.
Autor: Zuzana Procházková

To nejdůležitější plavkyni teprve čekalo – na přeplavání kanálu se totiž připravovala dlouhé tři roky, kdy chodila trénovat do bazénu nebo do Vltavy. Nejintenzivnější byl zejména poslední rok, kdy plavala i osmkrát týdně, zejména ve všední dny ráno od 6:00 do 7:00 hodin před výukou.

Odkud kam?

V nejkratším místě je kanál La Manche dlouhý 33 kilometrů, plave se od útesů nedaleko anglického Doveru směrem k francouzskému Cap Griz Nes, tedy k mysu Šedý výčnělek. Zuzana Procházková vyrazila do akce na začátku letošního srpna ve 3 hodiny ráno za odlivu. „Rozdíl oproti tréninku byl určitě v teplotě vody, slanosti a hlavně v hloubce, která byla pode mnou. Je to hlavně náročné na psychiku,“ popsala své pocity po zahájení plavby sportovkyně.

Zuzana Procházková plavala kraulem, který podle ní volí většina sportovců, není to ale pravidlo. „Narazila jsem na medúzy, tam byl trochu stres, ale dobře to dopadlo. Trochu jsem se bála silných proudů u Francie, měla jsem tam malou psychickou krizi, protože jsem se obávala, že netrefím výběžek. Proudy tam mají velkou rychlost, plavce to může strhnout a musí pak plavat třeba dvě hodiny navíc. Naštěstí jsem to stihla,“ řekla učitelka z Letné.

I během plavání je nutné myslet na občerstvení.
I během plavání je nutné myslet na občerstvení.
Autor: Zuzana Procházková

Žádná velká krize nepřišla. A jak se vlastně během takto dlouhé plavby správně navigovat? „Já jsem to nevěděla,“ odpověděla s úsměvem Zuzana Procházková, podle které se stačilo držet směru lodi, která ji celou dobu provázela. „Nekoukala jsem dopředu, protože ta Francie vypadala, že je strašně blízko, já jsem pořád jenom plavala a pořád jsem tam ještě nebyla,“ dodala plavkyně.

Jak to dopadlo a co dál?

Podařilo se. Zuzana Procházková doplavala do cíle v čase 10 hodin 51 minut, na který může být právem pyšná. Úspěch s ní podle jejích slov prožívali i kolegové ve škole a žáci. Zatím není rozhodnutá, jestli půjde ještě do dalších světových plaveckých výzev. „La Manche je nejznámější, je to takový Everest, ale jsou další krásné průlivy,“ uvedla sportovkyně.

V rámci dálkového plavání existuje takzvaná výzva „Oceans Seven“, tedy „Sedmička oceánů“, která bývá připodobňována ke zdolávání nejvyšších světových hor. Kromě kanálu La Manche zahrnuje například Severní průliv mezi Irskem a Skotskem, Gibraltarský průliv nebo další podobná místa u Japonska, Havaje či Nového Zélandu.

Fotogalerie
8 fotografií