Do Prahy ho před několika lety nepřivedl veřejný prostor, ve kterém by tady u nás mohl tvořit, ale láska. „Bude to už sedm let, kdy se sem přestěhovala moje přítelkyně kvůli studiu. Nejprve jsem ji navštěvoval a Prahu si oblíbil. Bylo to naprosto vzrušující se sem odstěhovat a prozkoumat toto krásné město spolu,“ vypráví Marat, který si srdce Evropy oblíbil při první návštěvě.
Zamiloval si architekturu
Jelikož ho baví malovat po fasádách domů, není překvapením, že ho tady nejvíce oslovila architektura. „Rovnováha a harmonie starých budov – středověk, gotika, renesance, baroko – vedle velmi moderních. Mám rád, že to není jen centrum, ale všechny části města jsou krásné. Okouzlující budovy, parky a jezera najdete kdekoli,“ prozradil, že si život tady zamiloval.
Podívejte se, jak místo Za Poříčskou branou vypadá:
Hluché místo u Florence se probouzí k životu. Konec močového odéru a dealerů drog, těší se Praha 8. Eva Fornálová
Sám totiž pochází z novosibirského města, které vzniklo až v polovině 20. století. „Bohužel v mém domovském městě je to velmi jiné – většina budov je stavěna během komunistické éry a vypadá téměř stejně,“ stejně tak poukazuje na to, že se mu líbí, že je Praha mezi metropolemi stále malebným místem, které si drží své kouzlo.
Je v Kanadě, Dánsku, Francii... i v Praze
Právě kouzlo české metropole ho lákalo stát se jeho součástí nejen coby člověk, ale jako umělec, který zde vytvoří jedno ze svých velkolepých graffiti. Jeho nástěnné malby můžete spatřit v Dánsku, ve Francii, v Kanadě či v Itálii. Jeho abstraktní koláže vždy ztvárňují realitu místa, ve kterém daný „obraz“ vzniká.
VIDEO: Táta od rodiny jako první Čech přeplaval Severní kanál: V drsných vodách Jaroslava (42) požahaly medúzy
»Není to nahodilé!«
„Tento prostor vnímám jako takový tunel, který propojuje dvě odlišná místa. Rušnou hlasitou stanici metra s klidnou takřka zapomenutou uličkou. Danou myšlenku v tom pak může každý vidět jinak,“ vysvětluje Marat svůj koncept výmalby dvou zdí u Florence. A ačkoli vypadají tvary naprosto nahodile, jedná se o ztvárnění koláže fotografií, které umělec vyfotografoval během svých cest po světě.
Tvořila za okupace i dozoru komunismu, její díla zdobí Prahu: Umělkyni Jiřinu Adamcovou (91) proslavily …
Místo už nepůsobí tak unyle a neosobně jako dřív. Po barevném díle Marata tady navíc přibyly truhlíky a stolky se židličkami pod plachtou, takže se místo stává vyhledávaným veřejným prostorem, kde už lidé neprochází rychlým krokem a se zacpaným nosem. Teď tady svačí, debatují a nebo si čtou knížky.