Tereza se narodila s hypertrofickou kardiomyopatií - onemocněním srdce, které se vyznačuje asymetrickou hypertrofií stěn levé komory. I přes nelehké situace, které jí handicap v životě připravil, se s ním naučila žít. Největší komplikace však přišly, když Tereza dospěla – a jako většina žen začala toužit po miminku. „Lékaři mi to nedoporučovali, ale já si to prosadila,“ vypráví. Celé těhotenství proběhlo nad její očekávání dobře, miminko se správně vyvíjelo, pak se ale Terezin stav zhoršil. Místo přirozeného porodu ji tak čekal císařský řez, který její nemocné srdíčko zkrátka nezvládlo. „V okamžiku, kdy jsem miminko porodila, srdce dostalo šok a začal mi selhávat celý organismus,“ popisuje.

Milovanou dcerku spatřila až týden po porodu – dříve ji k ní nechtěli a ani nemohli pustit. I přes obrovské zdravotní potíže byla ale podle svých slov tou nejšťastnější ženou na světě. „Měla jsem krásné a zdravé miminko – a především jsem přežila,“ svěřuje se se svými pocity. Když se její stav zlepšil, pustili ji lékaři i s dcerkou domů, aby se z ní mohla stát máma na plný úvazek. To ještě Tereza netušila, že to nejhorší teprve přijde. Neutuchající pocit radosti z nového člena rodiny totiž po pár týdnech doma zkalily další komplikace. „Nemohla jsem dýchat, jíst, zkrátka nedokázala jsem vůbec nic a stále jsem jen otékala,“ říká.

Nové srdce

Tehdy se tak dostala do pražského IKEM, který se zaměřuje na léčbu kardiovaskulárních chorob i transplantaci orgánů. Právě tam začala její cesta za uzdravením. Lékaři Terezu stabilizovali a podrobili ji všem vyšetřením, které jsou třeba k získání nového srdce. „Pacientka se do IKEM dostala ve stádiu akutního srdečního selhání, které nastalo v návaznosti na těhotenství. Po úspěšném porodu císařským řezem bylo v tomto stádiu jediným možným řešením provedení transplantace srdce, která patří v dnešní době v IKEM k standardním operačním technikám,“ uvedl docent Ondrej Szárszoi, který Terezu operoval. Čekání na dar života bylo provázené nejistotou, novopečenou maminku ale nad vodou držely myšlenky na dceru, díky které neztrácela víru a naději.

V květnu 2016 pak skutečně přišla dobrá zpráva. „V den, kdy už mi bylo opravdu hodně zle, to bylo jako nějaký zázrak. Přišla za mnou paní primářka, že nejspíš mají vhodného dárce,“ popisuje Tereza. „Brzy ráno jsem jela na operační sál a probudila se s novým srdcem a novou chutí do života,“ vzpomíná na den, kdy se podruhé narodila a od něhož v srpnu uplynulo dva a čtvrt roku.

Navíc přidává poděkování personálu, jenž se o ni po celou dobu hospitalizace staral. „Je to neskutečný zázrak a opravdu nedokážu dostatečně poděkovat. Díky tomu všemu se teď mohu starat o svoji nejkrásnější dcerku na světě a radovat se ze života s celou svojí rodinou, která mi vždy se vším pomáhá a ve všem mě podporuje. Děkuji za tento dar života, který jsem dostala,“ říká vděčná maminka.

Pro lékaře je příběh se šťastným koncem tou největší odměnou. „Těší nás, když po dvou letech od operace vidíme, jak se pacientce skvěle daří a má zdravou malou holčičku,“ dodal docent Szárszoi.

 

Fotogalerie
6 fotografií