V přítmí dřevěné boudy kontrolního technického stanoviště u ruzyňského letiště, kde stála jen postel, stůl a dvě židle, usínal Antonín Hubený noc před začátkem okupace jako dvacetiletý vojín základní služby. Před půl druhou hodinou ráno ho vzbudil hluk. „Šel jsem ven a viděl, jak na fungl novou dráhu přistávají ruská letadla, zhruba 300 metrů ode mě,“ řekl Blesku.
Vydal se k nim, na ploše už byli vojáci a svítili lampami. Letadla dosedala, jiná startovala. „Vládl hrozný zmatek, hlavně ve mně,“ svěřil se Hubený. Raději se prý otočil a vyrazil zpět k útvaru. „Na křižovatce stáli tři ruští vojáci. Jeden z nich mě zastavil, cvakl závěr a najednou na mě mířil samopalem,“ pokračoval Hubený. „Strach jsem neměl, spíš takový sžíravý pocit.“
Nakonec se v doprovodu dvou vojáků vrátil, plný pocitu nejistoty. Ta nezmizela ani ráno, když z rádia slyšel první informace o okupaci a zastřeleném klukovi (†13) na Václavském náměstí. „Vylezl jsem na střechu a zapisoval pohyby letadel na zemi i ve vzduchu s typovým označením, kdyby to bylo k něčemu. Byla pouze ruská. Předzvěst zlé a temné doby. A zoufalství...,“ dodal.
Mlčel padesát let
Stejně jako pan Hubený na Ruzyni prožili tu noc horké chvíli i další svědci vpádu vojsk. Letiště bylo totiž jednou z cest, kterou do Prahy vstupovaly okupační sovětské jednotky. Opustit ho museli brzy ráno zaměstnanci i čekající cestující, domů šli po svých – doprava nefungovala. „Já jsem své zážitky z té noci nikdy takhle nevyprávěl,“ svěřil Hubený Blesku. „Lidé na tom byli mnohem hůř, umíralo se, přicházeli o své blízké a o jistoty... Co je proti tomu chvíle před samopalem,“ dodal skromně muž.
Ruzyně v sevření okupantů
V 01:30 hodin tu přistály dva sovětské vojenské letouny s desítkami ozbrojených vojáků. Ti pak obsadili hlavní letištní budovy. Od 02:00 hodin na letišti s minutovými intervaly usedala dopravní letadla s vojáky elitní sovětské 7. gardové výsadkové divize vyzbrojené tanky a obrněnými transportéry.
V 05:00 hodin ráno v Ruzyni přistál i Kiril Trofimovič Mazurov (†75) člen politbyra ÚV Komunistické strany Sovětského svazu, vyslaný s úkolem politického řízení intervence. Jeho krycí jméno však po celou dobu pražského pobytu znělo ‚generál Trofimov‘. Spolu s ním také generál Ivan Grigorjevič Pavlovskij, velitel invazních vojsk. V poledne sem přivážejí dva obrněné transportéry Alexandera Dubčeka (†70), Josefa Smrkovského (†62) a Františka Kriegela (†71). Oldřich Černík (†73) je dopraven v 17:00 hodin, všichni jsou odvlečeni do Ruska. Na celém území republiky už jsou v té době desítky mrtvých.
Padesát let od okupace: Co lidem říká datum 21. srpna? Markéta Volfová, Lukáš Červený