Flašinet se mi poprvé do ruky dostal, už když jsem byl malým klukem,“ vzpomíná Jan Bondra, kterého hudební nástroje zpravidla poháněné klikou obklopovaly celý jeho život. Jeho rodina je totiž sbírala. „Nikdo z rodiny přitom na ně nikdy nehrál,“ svěřil flašinetář, který se původně po rodinném vzoru dal do pouhého hledání dalších zajímavých kusů tohoto hudebního nástroje. 

„Mám jich doma tolik, že se to ani nedá spočítat,“ smál se sběratel, který už deset let hraje pro veřejnost na nejrůznější strojky. „Každý flašinet má jiný počet tónů a jiné ladění. Je to jako s auty. Takže to neustále střídám,“ svěřil, že rodinná sbírka má své velké plus pro nejrůznější hudební zážitek. Na ně se dá pak zahrát lidovka, hospodská píseň, klasika i jazz a swing.

Takto se rozezněly flašinety na festivalu Flašinet žije pod Karlovým mostem:

Video
délka: 00:52
1080p 720p 360p

Flašinet ještě žije. Poslední flašinetáři z Evropy představili své umění u Karlova mostu Eva Fornálová

Od varhanů k flašinetu

Měl nějakou hudební průpravu, která by mu v tom pomohla? „Hrál jsem na harmoniku a na varhany, které mají z hudebních nástrojů nejblíže k flašinetu. Navíc si to jako varhanář dokážu i sám opravit,“ říkal s úsměvem.

„Důvod, proč jsem se rozhodl na ně veřejně hrát, je to, že jsem zjistil, že je to stále pro lidi líbivé. A hlavně... Chtěl jsem zase dostat zpět tradici flašinetů do ulic, jako tomu bylo za první republiky,“ vysvětluje, jak propadl celému pozadí přenosných kolovrátků na kolečkách.

„Měli jsme kdysi opravdu mnoho českých výrobců. Bylo jich asi třicet, teď je nevyrábí nikdo. Ale bohužel změnou systému po druhé světové válce flašinety nefungovaly. A tak se je opět snažíme nazpátek vrátit do života,“ popisuje nadšený hráč, který vystupuje převážně na festivalech a jarmarcích.

Proč na něj v ulicích Prahy 1 nenarazíte?

Běžně na Jana Bondru v ulicích metropole nenarazíte. „Vystupuji po celém Česku. Ale v Praze jako busker, to už si člověk dnes netroufne. Je to taková šaškárna, kdy můžete hrát v sudou hodinu na Staroměstském náměstí a v lichou hodinu zase na Malé straně... A to jen na určitých místech a těch je hodně málo,“ vysvětluje, že na stará kolena nemá chuť přejíždět se svým hracím strojkem sem a tam jako blázen. 

Laik by na něj nezahrál

Člověk by si na první pohled řekl, že je hra na tento hudební nástroj vyloženě brnkačka. Ale nesvede to každý. „Při otáčení klikou se přemáhá odpor měchů, což vytváří cukavý pohyb,“ vysvětluje, že nováček by zahrál trhané melodie, a to ať už se jedná o dítě, nebo o dospělého.  „Ale čím déle hrajete, tím si vytrénujete plynulejší a plynulejší pohyb, až se nic nezadrhává,“ říká Bondra.

Pokud byste měli chuť stát se taky takovým ostříleným flašinetářem, počítejte s tím, že tohle není levný koníček. Sumy za tyto skvosty se pohybují od šedesáti tisíc korun výše.

Fotogalerie
27 fotografií