Na nadšeného plavce Jaroslava jsme i s jeho syny narazili v lednu u Karlova mostu, kdy všichni s nadšením zdolali ledovou Vltavu při Tříkrálovém plavání. Tehdy ale působil spíše jako snílek, který chce překonat hranici nemožného, když se zmínil o jeho plánu překonat vody mezi Irskem a Skotskem.

I jeho rodina o něj měla velký strach. Přes všechny nepříjemnosti a nástrahy vod však dosáhl svého snu. Přeplaval kanál, který je delší než La Manche. Vzdušnou čarou je to 34,5 kilometru. Ovšem s protiproudy si tady plavci přičtou i několik kilometrů nad tuhle vzdálenost.

„Byl jsem hodně nervózní, aby to vyšlo. Nejprve jsem zjistil, že je třeba vstávat opravdu velmi brzy, okolo třetí ráno, aby bylo tělo nebylo v den D v šoku,“ popisoval Jaroslav, jak se po přijezdu snažil co nejrychleji aklimatizovat. V onen předvečer velkého pokusu dokonce naspal z nervozity jen čtyři hodiny.

Nástrahy dne D

„Bylo důležité začít plavat už ve čtyři ráno, abych odstartoval zároveň s odlivem, aby mi pomohl rychleji odplavat na otevřené moře,“ ale ani tady nevyrazil v pravou chvíli, jelikož zbytek posádky zaspal. „Zpočátku bylo i hezké počasí, takže jsem věřil, že bych to do těch vysněných 14 hodin dokázal, nakonec jsem to zvládl za 16 hodin a 4 minuty,“ vypráví plavec, který si splnil sen.

Plavání na místě

Co ale způsobilo ono zdržení? „V posledním úseku asi sedm kilometrů před pobřežím to bylo nejhorší. Tam se láme, kdo to dá. Den předtím tady odvezli maďarského plavce, co upadl do kómatu,“ popisuje Jaroslav, že konec zvládnou jen ti nejzdatnější. „Je deprimující, jak stále plavete a přitom se posunujete jen pomalu vpřed a máte pocit, že jste stále na místě, když se zastavíte, tak vás to unáší nazpátek,“ vysvětloval, co ho zdrželo nejvíce.

Video
Video se připravuje ...

Podívejte se, jak se Jaroslav popral se Severním kanálem. Archiv Jaroslava Chytila

Žahavé medúzy

Velkým nepřítelem mu ale byly žahavé medúzy, které ho potrápily zejména ve chvíli, kdy se octnul na souši. „Jakmile jsem se dostal z vody, byla to velmi silná kopřivka, až se mi valily slzy do očí,“ vysvětloval, že to nejhorší přišlo až po velkém úspěchu. „Měl jsem úplně pokryté ruce od žahadel, jsou to taková 2 až 3mm vlákna,“ popisoval, jak z vody vylezl jako medvěd.

„Málem jsem se utopil ve vaně“

Jenže co s tím? „Ta bolest byla šílená. Nejprve mi poradili, jak se toho zbavit. V tom mi pomohla jedlá soda a seškrábnutí kreditkou. Pinzetou by se totiž lámaly,“ popisoval svou nejhorší noc. „Ale ani potom jsem nemohl usnout. Klepal jsem se a hodiny hledal informace, co na to. Někde radili počůrat, jinde zase, že za žádnou cenu,“ smál se. Nakonec mu pomohla horká vana. „V té jsem začal usínat, tak jsem se hned lekl, abych se po tom svém výkonu ještě neutopil ve vaně na pokoji,“ vzpomínal na noc hrůzy, kterou nakonec ve zdraví přečkal.

Vzkazy na vodě

Teď už slaví s rodinou. Ta u jeho výkonu v loďce opodál sice nebyla, ale celou dobu ho i tak podporovala. „Měli jsme tam tabuli, kde mi tým psal potřebné informace o čase a vzdálenosti… Ale to nejdůležitější pro mě byly krásné zprávy od rodiny a blízkých,“ svěřil Jaroslav, který se může pyšnit jako první muž z Česka, který překonal Severní kanál. A možná ne naposledy.

 „Jestli budu mít rychlost, abych jednu cestu zvládl do 12-ti hodin, tak mám šanci přeplavat Severní kanál tam a zpátky. La Manche už tzv. two-way přeplavalo hodně lidí, Severní kanál na svého two-way přemožitele stále čeká,“ dodal nakonec.

Svými přeplavbami by chtěl upozorňovat na důležité problémy dnešní doby, pro tuto přeplavbu si vybral téma zvyšující se dopravní nehodovosti. Proto uspořádal sbírku Severním kanálem pro dětský úsměv (https://www.startovac.cz/projekty/severnim-kanalem-pro-detsky-usmev/). Sbírka je primárně na jeho pokus, ale vše nad nezbytné náklady věnuje Dětské dopravní nadaci, která podporuje děti, které ztratily rodiče při dopravních nehodách.

 

Fotogalerie
17 fotografií