9°C
Když Karel IV. přicházel 14. května 1316 na svět, nebylo tomu na Pražském hradě, tak jako v případě mnoha jiných synů a dcer českých králů, ale na Starém Městě, „snad nejspíše v domě U Kamenného zvonu,“ líčí historik Jiří Spěváček v knize Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. Pražský hrad byl tou dobou zchátralý po požáru z roku 1303, a pražští králové jej v tu dobu neobývali.
Křtěn třemi biskupy
Karel se tehdy narodil jako dlouho očekávaný první mužský potomek krále Jana. Očekávání a naděje v něj vkládané byly hned zkraje jeho života značné. S tím se pojily i nebývalé pocty. Jednou z nich byl i křest v tehdy ještě bazilice sv. Víta na Pražském hradě.
„Shodou okolností dleli právě v Praze mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu a s ním trevírský arcibiskup Balduin, strýc krále Jana,“ píše Spěváček v knize Karel IV. „Oba tito vysocí říšští a církevní hodnostáři byli v popředí mimořádné dvorské slavnosti, křtu prvorozeného syna královských manželů.“ Při křtu také asistoval pražský biskup Jan z Dražic.
Neveselé dětství
Karel k Praze silně přilnul. Stalo se tak ale až v pozdější fázi jeho života. Nejútlejší dětství totiž strávil na Křivoklátu a na hradě Loket, kde jej do tří let vychovávala matka Eliška, dokud jí Jan Lucemburský malého synka pro nedůvěru neodebral. „Událost zanechala v dětské mysli trvalou stopu,“ píše Spěváček.
„Princ prožíval léta dětství v naprosto nepřirozeném ústraní hradních zdí, mimo rodinné prostředí, v nevlídné společnosti chův a mlčenlivých strážců,“ uvádí dále historik, „bez dětských her se sourozenci a vyjížděk do přírody.“ Dětství Karla rozhodně nebylo z těch nejšťastnějších. V sedmi letech jej navíc otec poslal na vychování do Francie, do zcela cizího prostředí.
První kroky „doma“ směřovaly na Zbraslav
Když se mladý princ v roce 1333 vracel do Čech, byl již 17letým zkušeným a vzdělaným mužem, jehož jméno už dokonce nesla pevnost a nynější město Montecarlo v Itálii. Ještě než se začal věnovat politickému dění, směřovaly jeho kroky do Zbraslavského kláštera, kde byla pohřbena Karlova matka Eliška.
„Na Zbraslav přišli Karlovi vstříc zástupci Prahy a mnozí šlechtici, takže jeho vstup do hlavního města království byl vskutku triumfální,“ poznamenal Spěváček. Prahu nalezl ve stavu, v jakém ji opustil. Pražský hrad nadále chátral, protože královská pokladna byla prázdná. Z toho důvodu musel přebývat na Starém Městě, které rovněž nebylo nejreprezentativnější.
Zušlechtitel hlavního města
Než mohl Karel vůbec promlouvat do poměrů v českém království, uplynulo mnoho let. Otec Jan k němu choval nedůvěru z obav, že mu za pomoci českých šlechticů uzme trůn. Když tyto obavy opadly, společně se zasloužili o nebývalý vzestup Prahy.
Ještě za života Jana Lucemburského vzniklo v Praze první arcibiskupství v Čechách, k němuž se vázala i přestavba baziliky sv. Víta na chrám. Podoba, jakou má dnes, vychází především z představ tehdejších architektů.
V roce 1348 Karel rozhodl o výstavbě Nového Města pražského, které mělo být s Pražským hradem propojeno nově zbudovaným Karlovým mostem. Vznikaly nové čtvrti, náměstí i kostely, zrovna tak univerzita. Karel IV. ze zanedbané české metropole učinil během svého života honosné město, které se stalo jednou z předních evropských metropolí své doby.
