K vodáctví přičichl Filip už jako malý kluk. „Tehdy mě do oddílu přivedl starší bratr. Ten byl taky jednu dobu vedoucím. To už je dávno. A tak jsem tady zbyl já,“ říkal s úsměvem Filip, který ještě studuje střední školu s chemickým zaměřením. Kapitánem oddílu se přitom stal před necelým rokem. 

Žádné peníze

„Obnáší to organizaci a přípravy veškerých aktivit. Zabere to všechen volný čas,“ vysvětloval student, který tento koníček dělá pouze pro zábavu. „Školu zvládám s odřenýma ušima,“ vtipkoval. Žádné finanční ohodnocení z vodáctví nezíská. „Nejdůležitější je, že mě to moc baví. To je to, co z toho mám.

V roce 2008 právě vznikl vodácký oddíl Kirkev klubu Gemini u Mánesova mostu. Oddíl přijímá děti mladšího školního věku. Právě v tom roce do něj vstoupil Filip, kterého k vodákům přivedl jeho starší bratr, který této vášni propadl o pár let dříve. „Teď už to bude jedenáct let, co sem chodím,“ těšil se mladý kapitán, kterého tato vášeň neopustila. Sám ale pozoruje, že vodáctví už není to, co dříve.

Video
Video se připravuje ...

Rozhovor s Filipem Eva Fornálová

Životní přátelství

Dnešní mladší generace namísto na dudlíku vyrůstá s mobilem v ruce. A tak není divu, že o skaut, nebo vodáctví neprojevuje takový zájem jako kdysi. Jenže se získáváním přátel přes sociální sítě unikají dětem opravdová přátelství. „Díky vodáckému oddílu máme velmi silná přátelství. Přivedl jsem sem tehdy svého spolužáka Davida, se kterým jsme se stali nejlepšími kamarády. Mohu se mu svěřit se vším,“ vyprávěl, jak jsou mezi vodáky důležitá přátelství.

„Nedovedu si představit, že bych takhle silné přátelství získal kdekoli jinde. Ty zážitky, které získáme skrz výpravy, schůzky a tábory... To se nedá k ničemu jinému přirovnat,“ říkal s vášní Filip.

Zábava na celý rok

Aby tohle své nadšení dokázal dostat i mezi dnešní děti, musí neustále vymýšlet zábavný program, který vyláká děti zpoza obrazovek notebooků a telefonů. „Kromě schůzek pořádáme páteční promítání filmů i sobotní fotografování... Na vodu vyplouváme, když je hezké počasí. Navíc jezdíme každý měsíc na výpravy. Právě v květnu to bude naše letošní první plavba,“ svěřil Filip, že těch aktivit provozují v rámci vodáctví opravdu spoustu. Po plánování víkendů pak Filip s dalšími kamarády přemýšlí nad létem, aby uspořádali co nejzajímavější bojovou hru, kterou na táboře s dětmi hrají. 

Kam v Praze na vodu?

„V Praze se bohužel moc daleko plavit nedá. Jezy jsou během roku neprůjezdné... pokud zrovna nejsou závody... Takže jestli nechceme přenášet lodě, tak se musíme spokojit s tím co máme,“ prozradil. Ze všeho nejraději má na plavení Čertovku. „Na jaře je zde vše rozkvetlé, a tak tohle místo získává krásný romantický nádech a pokud tu zrovna nejezdí turistické lodě, dá se tu v klidu relaxovat ...a díky dostatečné hloubce i bez problému trénovat manévry.“

Na čem sjíždí řeku?

Tito vodáci plují opravdu na všem. „Záleží, kam zrovna vyrážíme. Já mám nejraději pramice, neboť jsou rychlé, obratné a elegantní, avšak jejich nevýhodou je, že se jednoduše poškodí a poté se musí laminovat. U raftů je to naopak,“ popisoval. Potopit raft se jen tak nepovede, takže se především hodí na divoké řeky a obtížnější úseky. „Kanoe jsou nejrychlejší, ale o to potopitelnější, proto s nimi volíme spíše střední cesty, ani moc divoké ani moc pohodové. Pokud jde ale o Prahu, tak hlavně pramice,“ řekl nakonec.

Baví mě v dobrém ovlivňovat děti a vést je. Když člověk vidí výsledky, rázem to dává smysl. To je pro mě odměna. Pokud bude možnost, nehodlám s tím přestávat,“ prozradil nakonec Filip, že si už ani život bez vodáků nedovede představit. 

Fotogalerie
29 fotografií