9°C
K práci v antikvariátu se dostal náhodou, původně se totiž vyučil elektrikářem a měl pokračovat ve šlépějích tatínka elektroinženýra, to se ale nestalo: „S kamarádem jsem jednou zašel na Pražský hrad do antikvariátu. Pracovala tam úžasně vzdělaná žena, která mluvila čtyřmi jazyky. A ta mi dala práci. Najednou jsem se ocitl v jiným světě. Chodili tam hlavně cizinci a jen česká vybraná společnost. Někdy za celý den čeština ani nezazněla,“ vzpomíná na svá mladá léta Zdeněk Rotkovský.
Svým pánem
Až do sametové revoluce pracoval po různých antikvariátech, než v divokých devadesátých letech otevřel svůj vlastní antikvariát ve Zlaté uličce na Pražském hradě. „V téhle době různá vydavatelství rozprodávala své majetky a mezi nimi byly naprosté unikáty. Trh byl přesycen i z různých restitucí, ale Češi měli jiné touhy.“
Antikvariát byl celou dobu blízko Hradu, proto pan Rotkovský navázal kontakty se zaměstnanci hlavy státu: „Vybírám dary pro pana prezidenta Zemana, když třeba jede do zahraničí a potřebuje vedutu Prahy. Nebo když odchází vyslanec, tak mu dávají nějaký drobný obrázek. Dřív jsem to dělal i pro Havla. Byl to hezký pocit vidět v televizi, jak ty moje obrázky předávají do světa,“ usmívá se antikvář.
Po nástupu Václava Klause do funkce prezidenta se čtyřnásobně zvýšily nájmy obchodů ve Zlaté uličce. To ho donutilo přestěhovat svůj obchod na internet. Nejhůře toto vynucené stěhování nesla manželka antikváře, když jejich byt zavalily předměty z obchodu: „Říká tomu kulturní teror,“ směje se Rotkovský.
Rotkovský rozprodává celoživotní sbírku
Nyní je obchod pro pana Rotkovského především hezkou vzpomínkou a koníčkem. Je rád, když osobně pozná zákazníky, kterým umělecká díla předává. Někdy za celý měsíc nic neprodá a jindy jim prodej i vymluví: „Stalo se mi, že zavolal člověk z Moravy. Pane Rotkovský, nic neprodávejte. Já to koupím všechno. Celou sbírku. Přijel a jak jsme si povídali, tak jsem mu to nezáměrně rozmluvil.“
Při prohlídce bytu člověk opravdu narazí na unikáty, například na jeden z obrazů krajinky: „Tenhle obraz měl ve sbírce A. H., válku přečkal na zámku v Čechách, rám má i patřičná razítka.“ U jiného zase vysvětluje: „Tenhle patří do série reklam od Vojtěcha Kubašty z padesátých let. Budu je prodávat buď do Japonska, nebo české galerii.“
