9°C
Že je Matěj jiný než většina dětí, zjistila rodina, když mu byl rok a půl. Diagnostikovali mu těžkou formu Aspergerova syndromu s hlubokými úzkostmi. Rodina se ale nepoddala depresím. Naopak se chlapci o to více věnovali, aby mohl jednoho dne studovat školu s ostatními dětmi.
Řvali na mě!
„Postižení" v podobě autismu přineslo Matějovi ovoce v jiné rovině. Byť cesta byla trnitá, ukázalo se, že má Matěj kreativního ducha. Ovšem cesta veřejnou dopravou byl očistec. „Paradoxně právě MHD byl pro nás, když byl malý kluk, největší peklo. Z každé tramvaje nás lidé vyhazovali za jízdy. Řvali na mě, ať toho spratka uklidním,“ popisovala nelehké období maminka Michaela Hošková, která tehdy začala s chlapečkem raději jezdit pouze autem.
Mapa namísto rohlíku
„Pak přišla ale chvíle, kdy jsme do toho metra nebo tramvaje museli. Některá matka dítě uklidní lahví, jiná rohlíkem… U nás nic z toho nepomohlo, tak jsem jednou ve stresu vrazila Matějovi do ruky mapu hromadné dopravy a změnila sobě i jemu život,“ rozvyprávěla se o tom, jak si rázem začal Matěj kreslit návrhy tratí nejen českého metra, ale i tramvají, až začal tvořit mapy hromadné dopravy států celého světa.
Jak to cítí rodina?
Jaký je ale život za barevnými veselými čárami na papíře? „Život s Matym je turbulentní, nepředvídatelný, a i když je každý den přesně naplánován, nevíte, co přinesou zítřky,“ svěřila se matka. „Mám ho ráda, ale vadí mi, že musím žít podle jeho pravidel, když trávíme společně čas. Kam nechce, tam nemůžeme jít,“ popisovala život se starším bratrem sestra Sofie (8). Matějovo dospívání si pak nejvíce užívá tatínek. „Čím je Maty starší, tím je to vlastně zábavnější. Ale, upřímně, i náročnější,“ říká hrdý otec, který je na synovo kreslení map pyšný.
Život s autismem rodinu velmi semkl. „Možná kdyby Maty byl zdravý kluk, tak já dosáhla vrcholu své kariéry v marketingu. Na druhé straně bych ale nikdy nedělala práci módní editorky, která mě vždy bavila více, ale neměla jsem odvahu se o takové místo sama ucházet. A možná bych ani neměla druhé dítě, nádhernou dceru Sofii, protože kariéra by pro mě byla důležitější. Můj život by byl asi příliš prvoplánový a v podstatě nudný,“ prozradila maminka.
Bez potíží?
Jaký by byl tedy jejich život, kdyby nebyl Matěj autista? „Nikdy nevíte, co vám osud nadělí. Matějova porucha autistického spektra nás někam posunula a strašně moc naučila, na druhou stranu hodně vzala, ale to se přece děje každému. Myslím si, že kdyby Matěj byl normální kluk, tak my bychom nikdy nepoznali tak hlubokou lásku, kterou k dětem máme, a důležitost, kterou rodina plní.“
Změna nastala ale i pro Matěje v moment, kdy se rozhodla rodina využít jeho talentu pro založení značky Maappi. Nyní jej nejen na ulici zastavují lidé, kteří mají chuť se s ním vyfotit. „Lidi mě se..., ale dělám je šťastnými,“ konstatoval nedávno sám Matěj po návratu ze školy, kde mu lidé gratulovali k úspěchu. S větší pozorností, která mu způsobuje úzkosti, stále bojuje a učí se tomu přijít na kloub.
