Jak vypadá služba na Vánoce na hasičské služebně?

Služba, která probíhá na Vánoce, je obvykle vcelku klidná, něco jako typická nedělní služba. Na Štědrý den ale kolegové přinesou cukroví, které společně ochutnáváme, na strážnici máme slavnostní tabuli a v průběhu dne plníme věci, které jsou dané ze služby. K večeru se připravujeme na večeři, kdy se sejdeme u slavnostního stolu, sedíme spolu s lidmi z vyšetřovací skupiny i vedením. A dohromady si dáme řízky, kapra, salát, popřejeme si dobrou chuť a také si přejeme, abychom dneska nemuseli vyjíždět. Velitelé družstev všechny obsluhují a celý den probíhá v příjemném duchu.

Nevadí vám nebo rodině, že nejste doma?

Já dělám hasiče skoro dvacet let a služba na Vánoce je pro mě příjemná díky tomu, že se věnujeme jeden druhému na stanici. Co se týká rodiny, tak ta si na to už zvykla, takže Ježíšek u nás chodí 25. prosince, společně trávíme rodinné Vánoce o den později.

Jaké zásahy zažíváte na Štědrý den?

Co se týká Vánoc, tak vyjíždíme spíše k technickým záležitostem. Někdy jde o požáry věnců nebo stromků, ale co se týče stromečků, tak jejich požáry bývají převážně až po Vánocích, kdy už jsou sušší a lidé si třeba chtějí zapálit poslední prskavku, od které jim pak chytne stromek. Během zásahů se často setkáváme s lidmi, kteří nám děkují za naši práci během roku, všem samozřejmě popřejeme klidné a hezké svátky, což většinou opětují.

Kolik vás má na Vánoce směnu a které zásahy nejsou příjemné?

Na Vánoce dodržujeme to, že si dovolenou nikdo z chlapů nebere. Je nás tu celkem 28, přičemž jeden kolega je dlouhodobě nemocný, takže nás bude letos 27. Často zasahujeme na žádost policie, kdy příbuzní jezdí ke svým babičkám nebo dědečkům a nemohou se k nim dostat. To znamená, že poté otevíráme byty, aby se do bytů lidé dostali. Požáry většinou neřešíme, těch je nejvíc až při oslavách Nového roku.

Jak dlouho děláte hasiče? Jaký zásah byl nejtěžší?

Hasiče dělám už od roku 1998 a za tu dobu jsem zažil několik velkých požárů, dvakrát například v tržnici Sapa, které byly opravdu velké. Střídali jsme také kolegy u zásahu při požáru na Výstavišti a účastnil jsem se i požáru na Florenci u autobusového nádraží. Tento požár (došlo k němu 27. října 2010, pozn. red.) byl výjimečný tím, že tu bylo celkem devět mrtvých.

Jak na to reaguje rodina, když jste u takových požárů?

Myslím si, že rodina si už zvykla, s manželkou jsme se seznámili v době, kdy jsem nastupoval, takže je v tom od začátku. Mám také děti, které jsou na to také zvyklé. Jelikož jsou to ale ženy, tak je škoda, že po mně nemá kdo převzít helmu. (smích) Na té práci je pro mě zajímavé to, že mě stále baví i po těch skoro dvaceti letech. To je jedna z věcí, která tu drží spoustu lidí. 

Fotogalerie
7 fotografií