„Kdybych normálně pracoval, z výplaty mi vezmou většinu a stejně nebudu mít na život,“ vysvětluje pan Václav, že když se člověk zadluží, bez pomoci přátel a rodiny mu nezbude nic jiného než vymyslet řešení.

Přes všechny trable, které si za život způsobil, nemusel nikdy složit hlavu pod mostem nebo na lavičce v parku. Svého bytu se vzdal poprvé před 11 lety. Tehdy se stal bezdomovcem, jak sám říká, dobrovolně.

Tehdy jsem se zamiloval a odešel jsem k cirkusu. Myslel jsem si, že bych jim tam pomohl se zvukařinou, se kterou mám zkušenosti, ale nakonec jsem byl jako holka pro všechno,“ rozvyprávěl se.

Kvůli bezhlavé lásce tehdy opustil své rodné město a šel žít kočovným životem. Ale jak už to bývá, řada vztahů nevyjde. I ten jeho skončil, nakonec také práce mezi zvířaty, která Václava naplňovala, a tak musel vymyslet, co se životem.

Bezdomovcem podruhé

Proto se znovu vrátil do svého rodiště, kde začal pracovat načerno. Bude to tři roky, kdy se shodou nešťasných náhod pan Václav dostal tentokrát na ulici nedobrovolně. Od tehdejšího zaměstnavatele nedostal peníze na nájem včas. 

Žádal jsem majitele bytu, aby posečkal týden, ale nedal se přesvědčit,“ popisuje smutně, jak se dostal na ulici. To byla ta chvíle, kdy se rozhodl přestěhovat do Prahy - neměl totiž už co ztratit.

Rád by se jednoho dne vrátil zpět do běžného života, kdy by měl vlastní domov a práci, která by ho těšila. „Měl jsem rád kontakt s lidmi. Jednu dobu jsem dělal zdravotního bratra i na sále. Rád bych se k tomu jednoho dne vrátil,“ prozrazuje s nadějí v hlase nakonec.

Podívejte se, jak to vypadá v azylovém domě v Holešovicích:

Fotogalerie
19 fotografií