8°C
V Číně v továrně Chen nebyl vůbec šťastný. Den za dnem plynul a život mu utíkal skrz prsty. Jednoho dne si uvědomil, že by ho brzy takové žití zničilo. Právě proto se vydal na cestu po Evropě, aby poznal západní kulturu.
Po poznávání evropských metropolí se mu nejvíce zalíbila ta česká. „Lidé tady jsou moc milí a vědomí. V Číně to tak není, je tam velký shon za výdělkem,“ vysvětloval, že Pražané jsou vnímavější a mají čas a chuť druhé poznávat.
Manželství za svobodu
Naučit se český jazyk nebylo tak snadné. Ovšem po roce a půl už se s menšími komplikacemi s lidmi domluvil. Během té doby za ním přijela i žena. Dcera tehdy zůstala u prarodičů. Česká nátura, jiný životní sen, problém s jazykem a taky stesk po dítěti zapříčinily rozvod po osmnácti letech manželství.
Chen už se do Číny vrátit nechtěl. Do rodného kraje jezdí jen jednou za rok nebo za dva na návštěvu rodiny. Prahu miluje. Byl dokonce prvním podnikem, který ve městě nabízel čistě rostlinou stravu. Právě tím si splnil sen. Začátky prý byly krušné, ale vše přečkal a podnik mu funguje už řadu let.„Co dáš to se ti vrátí... Karma funguje,“ vysvětloval, proč nepodporuje konzumaci jídla ze zvířat a rozšiřuje rostlinnou stravu. Jeho přátelskost a laskavost funguje do takové míry, že přebytečné jídlo z Vegetky dává večer lidem bez domova a důchodkyním i často sleví. Není potom divu, že po tomto milém klidném životě v Praze nechce vrátit zpět do Číny k pásu do továrny.
