Narodit se jako Rom je stigma. Lidé mají stále nějaké předsudky a není podstatné, jestli jste dítě nebo dospělý, jestli žijete na vesnici či ve velkoměstě.  „Jsem nejstarší ze třech sourozenců. Svoje dětství jsem prožil v menším městě s osmi tisíci obyvateli,“ začal vyprávět devětadvacetiletý Rom Milan, který se na festival Romské kultury v Praze přijel podívat z Brna.

„Jako jedna z mála romských rodin jsme byli jako cirkusová atrakce, a tak mi rodiče vštěpovali, abych se vždy choval tak, aby se za mne nemuseli stydět. Nebylo výjimkou, že jsem se setkával s předsudky a urážkami, nicméně to bylo pouze od dětí, jejichž rodiče měli samy předsudky a xenofobní myšlenky,“ svěřil se. 

Festival Khamoro přilákal hodně rodin s dětmi:

Khamoro festival přilákal stovky lidí.
Autor: Eva Fornálová

Problémy ve vztazích

Jenže po dětství, ve kterém ke všemu přistupoval s notnou dávkou nadhledu, přišly první vztahy. Najednou se ukázalo, že je jeho etnikum zásadní problém pro rodiny přítelkyň. „Ani jeden z rodičů nepochopil a nechtěl dát prostor tomu, aby viděl, že i Rom může pracovat jako slušný člověk. A dokonce ne jako pracovník technických služeb či zedník, ale uživí se jako businessman,“ pokračoval.

Brněnští Romové

S předsudky se ale setkal také ze strany Romů. „Když jsem po studiích přišel poprvé hledat štěstí do Brna, zastavil mne romský pár a na něco se mne romsky ptal. Vzhledem k tomu, že romsky neumím, slušně jsem odvětil, že jim nerozumím,“ vyprávěl. Jenže reakce těch dvou ho překvapila. Nejprve byli podráždění, poté mu začali nadávat. A když se omluvil a šel dál, rozběhli se naštvaně za ním.

V dnešní době jej ale většina kolegů a lidí ani za Roma nepovažuje. „Spíše to ani nepoznají. Ptají se: »A vy jste Španěl? Odkud jste? Vy asi nebudete Čech, že?!«. Vždy se usmívám, nechám je tipovat a pak povím pravdu,“ smál se Milan.

Rom versus cikán

A jak se staví on ke svému etniku? „Když jdete po ulici a vidíte romskou minimálně pětičlennou rodinku, kde oba dospělí mají v rukou cigarety, před sebou dítě v kočárku a další dvě řvoucí děti za sebou a ještě k tomu mezi sebou hlučně diskutují romskou řečí. Co si o nich pomyslíte? Ano, cikáni! A přiznám se, to samé si myslím i já,“ vysvětloval.

Během dospívání jsem pochopil, že opravdu záleží pouze na něm, jak jej budou lidé vnímat. „To, že je člověk Rom, ho neopravňuje k tomu, aby žil sobecký a ničím neřízený život. Pokud chce člověk něčím být a někam to dotáhnout, musí tvrdě pracovat, mnohem více než ostatní,“ odvětil nakonec.

Kdo je Milan?

Milanovi táhne na třicítku, a tak se snaží přemýšlet, co by předal společnosti. Už se nesoustředí jen na to dokazovat druhým, že není přízemním člověkem. Už několik let podniká v Brně v potravinářském průmyslu. Ovšem to mu nestačí. Jeho snem je pomáhat druhým. V současnosti připravuje dva projekty. První je zaměřen na plnění snů lidem. V druhém by rám pomohl s resocializací lidí bez domova.

Fotogalerie
34 fotografií