Kancelář šéfa městské policie je sbírkou ocenění: „Nejpyšnější jsem na bojový nůž,“ říká

„U mě toho tolik nenajdete, i když jsem v této kanceláři už čtyři roky, všechno jsem vybalil až teprve nedávno. Byly to asi čtyři krabice různých ocenění,“ říká Šuster na začátek redaktorovi Blesk.cz. Na otázku, čeho si z celé výkladní skříně váží nejvíce, ale nachází odpověď okamžitě. „Rozhodně je to tento bojový nůž „Libela“, který dostávají policisté za svou službu.“

Tyto nože jsou vyrobeny na zakázku českým výrobcem bojových nožů, který dodává nože pro speciální jednotky České armády, zásahové jednotky Policie ČR a jiné bezpečnostní složky. „Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem byl úplně prvním policistou, který jej dostal. My je považujeme za nejvyšší ocenění,“ prozrazuje dále.

Celý život u armády a policie

Ocenění má ale mnohem více a rovnou sahá po dalším „kousku“, na který nedá dopustit. Jedná se o model policejního auta. „Tohle auto jsem dostal, když jsem odcházel od pohotovostní motorizované jednotky (PMJ). Dokonce je na něm i SPZ automobilu, kterým jsem v té době jezdil,“ popisuje.

U PMJ dokonce slouží i jeho manželka jako velitelka. Že by ale jeho děti z prvního manželství skončily také u policie, nepředpokládá. „Podle mě by do toho asi nešly, dcera určitě ne, u syna si myslím, že by možná mohl, ale to se ještě uvidí,“ svěřuje se.

Podle jeho slov je ale rodina ráda, že už není policistou v centru dění. „Za těch dvacet let u policie jsem byl u několika desítek případů přímo v ohrožení na životě. Nejvíce mi utkvěl v hlavě zásah v Janově v roce 2008. Tam jsme měli desítky zraněných policistů, ale romské a protiromské demonstranty jsme nakonec dokázali udržet od sebe,“ vzpomíná Šuster.

Rakouský hokejový dres

V překrásné vitríně má ředitel strážníků umístěný dres rakouské hokejové reprezentace. Její fanoušek však není.

„V minulosti jsem hrál mnoho sportů, hlavně tedy míčové jako volejbal, basketbal nebo fotbal. Hokejový dres rakouské reprezentace ale nepatří mně. Ten jsme dostali po mistrovství světa pro městskou policii. Dostávaly je všechny složky integrovaného záchranného systému, které zajišťovaly bezpečnost. A na nás prostě vyšlo Rakousko,“ usmívá se při vysvětlování.

Přechod od armády a policie do kanceláře jako ředitel městské policie byl pro Šustera těžký. „Je to obrovská změna. Méně adrenalinu, ale také více práce a starostí. Nejvíce mi schází takové to chytání pachatelů poté, co udělali nějaký zločin. Nyní denně podepisuji 60 až 80 dokumentů a snažím se spíše zařídit, aby se naši zaměstnanci měli co nejlépe. A také, aby byla Praha co nejvíce bezpečná,“ dodává.

Aktivitu se tak snaží dohnat alespoň ve volném čase. „Nejvíce dokážu relaxovat u fyzické práce. Každý, kdo má dům, tak ví, že to je práce na celý život. Například jsem si dělal rekonstrukci celého domu a za poslední dobu jsem pyšný hlavně na nový altán s posezením. Bylo to půl roku dřiny, ale stálo to za to. A hlavně mě to bavilo,“ doplňuje nakonec.