9°C
Měl jste vždy sen stát se rekordmanem?
Jako malý jsem se chtěl stát spíše popelářem, fotbalistou, nebo učitelem. Myslím, že nejsem úplně tím typem člověka, kterého fascinuje překonávání vlastních limitů, ačkoliv rekordy obecně v sobě mají jistý punc výjimečnosti a přitažlivosti. A pokud je soutěživost zdravá, tak nemusí být úplně na škodu, spíše naopak.
Byl jste už v dětství takto zvídavý a napřed před ostatními dětmi?
Pamatuji si trochu sám sebe v předškolním věku. Protože mě lákalo přečíst si noviny, které u nás byly každý den na stole, anebo najít si v televizním programu oblíbený pořad, tak jsem se čtením nečekal na první třídu a zkrátka jsem se naučil číst sám. Podobně i se psaním. Do dneška kvůli tomu držím propisku jinak než předpisovým špetkovým úchopem, což ale v době klávesnic a displejů až tak nevadí.
Nevnímali vás děti jako šprta?
Řekl bych, že ne. Mnohokrát jsem od lidí slyšel, že na první pohled vypadám jako přesný opak šprta. Někdo třeba nedokáže pochopit, že člověk se zálibou ve vzdělávání může mít i jako koníčka kreativní účesy. Já v tom žádný rozpor nespatřuji a naopak mi dává smysl v zájmu dosažení a udržení celkové rovnováhy naplnit si život povrchnějšími i hlubšími aktivitami a zájmy.
Neuvažoval jste o studiu více oborů, nežli dvou, zároveň?
Ono se mi to částečně taky v některých fázích překrývalo, ale já jsem se spíše snažil už od střední školy kombinovat studium s brigádami, ideálně dlouhodobějšími. Jak rád říkám, školní a pracovní prostředí jsou dva odlišné světy a je užitečné získat srovnání a konfrontovat teorii s praxí.
Stalo se vám někdy, že byste se rozhodl studovat další obor a ten vás neoslovil, a tak se rozhodl nakonec pro jiný?
Takhle úplně ne. Rozhodnutí studovat další obory, respektive školy, nebyly nikdy nahodilé či impulzivní. Spíše to mám tak, že je řada oborů, které mě zajímají, ale na univerzitě bych je asi studovat nechtěl.
Jaké konkrétně?
Například sociologie, žurnalistika, pedagogika, design a podobně. Dnes už je ve většině oborů rozsah poznání natolik široký, že když by měl člověk studovat ve formálním slova smyslu vše, co ho zajímá, tak by potom mohl jít rovnou do důchodu.
Pociťoval jste rozdíl v náročnosti nebo přístupu na školách placených a státních?
Na základě vlastních zkušeností bych nedával ostrou hranu mezi veřejné a státní školy, neboť jsem přesvědčen o tom, že jak ´placené´, tak i ´neplacené´ vzdělávací subjekty se v zásadě potýkají s obdobnými neduhy a aktuálními výzvami, které s sebou nese například současná masovost ve vzdělávání, kterou ale není třeba vnímat výhradně negativně, jako se to často ze strany veřejnosti děje.
Byla některá ze škol snazší oproti jiným, nebo naopak náročnější?
Všechny školy jsem absolvoval s podobnými výsledky, takže bych neřekl, že by mi studium některé z nich činilo výrazně větší potíže oproti ostatním, či naopak. U posledních dvou škol pak asi logicky docházelo k tomu, že třeba při konzultacích seminárních či závěrečných prací už jsem necítil takovou přidanou hodnotu, obohacení a přínos ze strany lektorů.
Měl jste při studiích čas i na osobní život?
Rozhodně ano. Tedy alespoň jsem doposud od nikoho neslyšel, že jsem nekomunikativní asociál uzavřený do vlastního světa.
Člověka by to hned v první moment napadlo, když máte tolik titulů…
Normálně jsem se spolužáky chodil na pivo, bavil se s nimi, s některými z nich jsem v kontaktu doteď, ačkoliv pro soukromé účely skoro vůbec nepoužívám sociální sítě, kterým jsem zkrátka nějak nepřišel na chuť, a vždycky říkám, že pokecat si normálně lidsky z očí do očí nikdy žádná technika nahradit nemůže.
Plánujete ještě studovat nebo už máte tuhle studijní etapu života ukončenou?
V duchu známého hesla „nikdy neříkej nikdy“ nechci vynášet definitivní soudy, ale osobně již o svých formálních studiích hovořím v minulém čase, tudíž další školy již studovat neplánuji.
Někde jsem se dočetla, že jste hrdý na to, že žijete na Praze 6. Je tomu tak?
Je to pravda, jsem patriotem šesté pražské městské části. Ale mám rád Prahu jako celek.
A proč zrovna Praha 6?
Konkrétně na Šestce se mi líbí nejen kvůli tomu jak vypadá, ale i proto, že se tady najde stále ještě hodně obyvatel, kteří se aktivně zajímají o své okolí a nebojí se ozvat, když se třeba chystá nějaká stavba, která dává smysl až na výjimky developerům jako například Lední medvěd, obchodní centrum na Bořislavce a další.
