Dan je důkazem toho, že člověk na ulici není hloupý. Ba naopak, může být i velmi vzdělaný. Původně památkář, duší umělec. Sám píše básně, pohádky se špatnými konci a o historii a dějinách umění vám poví naprosto vše. Stačí se optat.

Už brzy budete mít příležitost dozvědět se od něj více o historii budov matičky Prahy. „Mám velkou radost, že se stanu průvodcem v Pragulicu,“ těší se z nové životní příležitosti muž. 


Víte, člověk se dokáže ze dne na den ocitnout na dně. Ovšem daleko hůře se vstává,“ vysvětluje Dan, který stále na život nezanevřel a svůj souboj s nepřízní osudu nevzdal. „Jsem moc vděčný své kurátorce, která se mi snaží pomoct. Nevím, co bych si bez její podpory počal,“ říká s dojetím a úsměvem na tváři padesátník.

Za dcerami nemůže. Stydí se

Ačkoliv by kdekoho napadlo obrátit se v případě nouze na rodinu, u lidí bez domova je tomu jinak. Hrdost jim to nedovolí. „Nedokázal bych se ozvat dceři. Copak jsem něčeho dosáhl? Neskutečně bych se styděl přijít tam jako žebrák,“ svěřil se. Má dvě dcery, které by rád viděl, ale pocit, že není dostatečným otcem, mu to nedovolí.

Dan okouzlí člověka nejen svými vědomostmi z oblasti umění a historie, ale také srdcem.
Dan okouzlí člověka nejen svými vědomostmi z oblasti umění a historie, ale také srdcem.
Autor: Eva Fornálová

„Jednou jsem žebral u kostela. Když tu kolem mě procházely dvě ženy, a ta jedna poznamenala něco v tom smyslu, že tohle je můj táta. Krve by se ve mně nedořezal,“ vzpomínal na nepříjemný okamžik před pár lety stále se svíráním v hrdle. „Naštěstí to má dcera nebyla,“ oddechl si.

Nepříznivá životní situace přinesla Danovi do cesty nejen bídu. „Jsem moc vděčný za to, jaké lidi jsem díky životu na ulici poznal. Mám pocit, že jsem doposud zažil to, co za pět životů. Získal jsem skvělé kamarády, na které se mohu spolehnout,“ raduje se.

Bezdomovec bez alkoholu je výjimka

Nešťastnou závislostí lidí bez domova bývá alkohol. Ten se nevyhnul ani Danovi. „Známe snad jen tři bezdomovce, kteří nepijí,“ napočítal společně s kamarádem na prstech jedné ruky známé ze stovky lidí bez domova, které potkává denně. „Alkohol se na mně taky podepsal. Kolikrát bych v zimě bez toho ani neusnul,“ vysvětluje svou závislost s omluvným úsměvem, který by mu člověk těžko vyčítal. 

Skrze básně a pohádky se vypisuje ze svých pocitů. „Myslím si, že Rimbaud a Gauguin žili stejně tak jako já… Jsem duší umělec a vždycky jsem měl rád přírodu,“ snaží se najít paralelu mezi životy významných umělců, kteří si také prošli nelehkými životními osudy.

Jeho velkým snem je opět se vrátit k oboru, k práci památkáře. „Já tohle celé beru jako zkoušku,“ dívá se na svou životní situaci s nadějí v hlase. „Moc rád bych opět spravoval hrady a zámky jako kdysi,“ pousmál se nakonec.

Dan se zúčastnil pikniku pro bezdomovce ve Stromovce. Podívejte se, jak probíhal:

Fotogalerie
20 fotografií