9°C
„Měla jsem naspořené peníze, ale v období, které jsem strávila v kómatu a následně na rehabilitacích v nemocnici, jsem o všechny úspory přišla. Neměla jsem ani na nájem,“ rozpovídala se o těžké životní situaci důchodkyně. Vážná životní situace a chuť změnit bydliště bývalou sanitářku přivedly před rokem k práci na veřejných záchodcích.
„Vždyť ani mladí nemohou najít práci. Tady mám sice tak málo, ale jakmile si začnu stěžovat, šéfová mi řekne, že můžu jít,“ sdělila Vladislava, která byla z práce nešťastná. „Není tady ani topení. V zimě jsem tu mrzla. Teď zase přichází léto a budeme mít daleko vyšší limit denního výdělku, který musíme splnit,“ zoufá si důchodkyně.
„Krátký a dlouhý týden. Střídáme se s kolegyní. Jsem tady čtrnáct hodin, během kterých nemám ani možnost ohřát si jídlo a dát si pauzu. Dokonce jsem si i stěžovala, ale nic to nezměnilo,“ prozradila Vladislava.
„Starám se o čistotu záchodů a samozřejmě vybírám peníze u okýnka. Dostaneme tři sta korun za čtrnáct hodin. A to jen když splníme limit. A to v létě se limity zvyšují,“ uvedla o nárocích svého zaměstnavatele ve tři hodiny odpoledne, ve které neměla zatím ani polovinu denního limitu.
Kromě nízkého výdělku a dlouhé pracovní směny čeká důchodkyni i značná psychická zátěž. „Kromě stresu, že nesplním limity, sem chodí i protivní lidé, se kterými se čas od času musím dohadovat, protože mnohdy ani nezaplatí,“ řekla Vladislava. „Nejnepříjemnější jsou ale setkání s feťáky, kteří se zavřou na delší dobu na záchodě a berou drogy. Mám strach. Stříkačku jsem tak objevila mnohokrát,“ podělila se o své zážitky, se kterými se na veřejných záchodcích denně setkává.
Práce, která Vladislavu vyčerpává psychicky a fyzicky, snad brzy skončí. „Ráda bych odešla v září. To už bych mohla mít naspořeno, abychom se s dcerou dostaly do nového bydliště, kde budeme mít jistotu, že nás pronajímatel ze dne na den nevyhodí,“ dokončila důchodkyně vyprávění s úsměvem na tváři.
