První zmínky o pozemcích, kde dnes stojí celý areál, pochází už z 16. století. Usedlost tehdy vlastnila rodina Filipa Adolfa Schleicherta a po něm se jí dodnes přezdívá »Šlajferka«. V roce 1922 koupila objekt Kongregace školských sester sv. Františka Serafinského a vůbec nezahálely.

Během krátké doby byla v areálu postavena kaple Panny Marie Andělské a celé okolí zvelebily. O objekt ale přišly záhy během nacistické okupace a jen tak se jim nevrátil. V padesátých letech se do stavby nastěhovali úředníci a po nějakou dobu zde byla i městská obřadní síň.

V Praze se střílelo

Z kaple se stal Obvodní kulturní dům. Všechny sochy a vybavení bylo odvezeno a místo nich pokryly stěny hnědé desky, které tlumily zvuk. Na církevní půdě tehdy vyrostlo velmi luxusní nahrávací studio. V šedesátých letech patřilo Československé televizi a Supraphonu.

V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
Autor: Řeholní sestry sv. Františka

Dva dny po vstupu vojsk Varšavské armády, 23. srpna 1968 panovalo v Praze absolutní šílenství. Městem projížděly tanky, vojáci kontrolovali civilisty a ozývala se i střelba. V tomto dramatickém čase se Marta Kubišová rozhodla, že nahraje Modlitbu pro Martu.

„Mně už se vážně nechtělo zpívat tu srdceryvnou ódu, která se vztahovala k roku 45, když kolem jezdily tanky. A tak se telefonovalo skladateli Jindrovi Brabcovi, aby přijel do studia na Petynku, že nahrajeme novou skladbu z posledního dílu seriálu Píseň pro Rudolfa III. A to byla právě Modlitba. Jindra schytal u Libeňského mostu asi tři průstřely svého malého fiátku, a když přijel, klepaly se mu ruce a noty, takže jsem se to ani nestačila pořádně naučit,“ vzpomínala Marta Kubišová v rozhovoru pro revue iDnes z roku 2003.

Slavný klub na svaté půdě

Píseň se ihned stala oblíbenou a lidé si notovali text: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou“. Málokdo z nich tušil, že text se inspiroval u motivů Jana Amose Komenského a celé aranže vznikly improvizací ve studiu.

V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
Autor: Řeholní sestry sv. Františka

V sedmdesátých letech se v klubu již tolik nenahrávalo, a až teprve v roce 1981 kaple zase ožila. Zrodila se zde další legenda. Klub Petynka. Muzikanti si chválili výborný zvuk díky odhlučnění a na koncerty chodilo i 400 lidí.

„Pamatuju si, že jsme tam začátkem 90. let jezdili na Znouzectnost, Visáče a podobný záležitosti. Vstupný bylo cca 20 až 25 korun, což pro některý pankáče bylo tak moc, že se pokoušeli dovnitř dostávat přes sklep s uhlím,“ říká na Facebooku uživatel Jirka.

Místo klidu a odpočinku

Klub hostil velmi různorodou škálu muzikantů a fanoušků. Hráli tu kupříkladu Jaromír Nohavica, Kamelot, Psí vojáci nebo Bluesberry. V roce 1990 byla jeho činnost utnutá privatizací. Celý objekt se začal postupně navracet zpět do rukou jeptišek.

V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
V takovém stavu přebíraly jeptišky kapli.
Autor: Řeholní sestry sv. Františka

„Podle sester byly všude lahve a nepořádek. Nejzajímavější nález byla dělová koule z třicetileté války, která byla v kuchyni. Jak se tam dostala, netušíme,“ říká sestra Daniela. V následujících letech se objekt znova vysvětil a do kaple se dovezly zpět sochy a vybavení. Skoro vše nalezly v kostele v Liboci.

Celou usedlost a kapli opravily a doplnily i výtahem pro „jeptišky v důchodu“. Nyní totiž areál slouží asi pro 40 jeptišek, které byly pronásledované minulým režimem. Podle sestry Daniely mají právo na klidné stáří. Jaký bude mít Šlajferka další účel po jejich spočinutí, ještě není jasné. Klub se sem ale určitě nevrátí.

Fotogalerie
34 fotografií