Po poklidné cestě až z dalekého Vatikánu spočinuly ostatky kardinála Josefa Berana konečně v sarkofágu svatovítského chrámu. Někdejší pražský arcibiskup, který strávil velkou část života jako vězeň nacismu a komunismu, zemřel v exilu. Repatriační pouť z Vatikánu na Pražský hrad, s krátkými odbočkami v dejvickém Arcibiskupském semináři a ve Strahovském kláštere sledovaly tisíce lidí. V pondělí putování zdárně skončilo bohoslužbou a uložením ostatků.
Bohoslužbu na počest kardinála Berana a sv. Vojtěcha, který měl v pondělí svátek, vedl pomocný pražský biskup Václav Malý. Ten zdůraznil podobnost obou mužů. „Oba se snažili vnést evangelium do života svého i druhých,” pronesl. „Kardinál Josef Beran měl svaté právo na to, když v roce 1965 musel odejít z vlasti, aby si odpočinul. Ale on se i nadále jal do činnosti. Naplno se vydal pro ostatní, ač měl právo říct si dost.”Rakev byla do sarkofágu spouštěna za bití zvonů. David Zima
Ve společnosti svých předchůdců, císařů i svatých
Uložením rakve s ostatky kardinála Josefa Berana se rozrostl počet významných osobností českých dějin, které jsou ve svatovítském chrámu pohřbené. Tradice pohřbívat významné osobnosti se ke katedrále váže už k 10. století, kdy byly ještě v tehdejší rotundě uloženy ostatky zavražděného sv. Václava.
Vyjma něj je ve zdech katedrály možno nalézt na desítky osobností, které na svatém místě spí věčný spánek. Králové i císaři, například Karel IV. se synem Václavem IV., Jiří z Poděbrad nebo Rudolf II. Odpočívají zde i umělci Matyáš z Arrasu či Petr Parléř, kteří katedrále vtiskli její gotický půvab. A zároveň jsou na místě pohřbeni i někteří Beranovi předchůdci na biskupském, respektive arcibiskupském stolci.Tím prvním je sv. Vojtěch, druhý pražský biskup a muž, ke kterému byl Beran pro svou humanitu a křesťanské ideály často přirovnáván. Kromě něj, a mnoha dalších, jsou zde pohřbeni i druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, Beranův nástupce kardinál František Tomášek nebo od loňského roku též kardinál Miloslav Vlk.