9°C
Porcování drůbeže běžně nepatří mezi úkoly, se kterými se restaurátor potkává. Ovšem pokud jde o kohoutího krasavce z orloje, je situace úplně jiná. „Nejdřív se musí rozebrat mechanika. To znamená, že mu na chvíli sebereme hlavu a křídla. Pak obstaráme restauraci mechaniky, která kohoutem hýbe,“ vysvětlila pro Blesk.cz postup opravy Mariana Nesnídalová z firmy Hainz, která má rekonstrukci orloje na starosti.
Kohout se pochopitelně vyčistí i zevnitř. „Já ho dostanu rozebraného a připravím ho na zlacení. To znamená odmastit, vybrousit,“ plánuje umělecký lakýrník a pozlacovač Ivan Vondráček. Následně jej čeká opět cesta do dílny Hainzu, aby znovu získal hlavu a křídla. „No a pak ho budu moct konečně začít zlatit,“ dodal Vondráček.
Práce na celý měsíc
Celkově budou práce na kohoutovi trvat asi měsíc, samotné zlacení pak pouze pět až šest dní. Kohouta pokryje sto čtverečky plátkového zlata. Po tomto finálním zákroku se jej už nikdo nebude moct ani dotknout, aby nezanechal stopy. Zabalí ho do vatičky a sahat se na něj bude jen v bílých rukavičkách! „Je to taková zlatá třešnička. Všichni sledují, jak mává křídly a zvedá hlavu, proto si musíme dát záležet,“ dodává Nesnídalová.
Kohout je velice starý symbol odvahy a ostražitosti. Na orloji má vítat nový den a Slunce. V pověstech při jeho prvním ranním zakokrhání prchají duchové a ďáblové. Na pražském orloji je až od roku 1883. V dílně se opravil také cimbál orloje. Pochází z roku 1948 a je specifický tím, že odbijí všech 24 hodin. Tedy když je jedna po poledni, necinkne jen jednou, nýbrž hned třináctkrát. Takto položený v dílně samozřejmě nevydává ten správný zvuk, zavěšený ve stroji však na chvíli ohluší všechny, kteří stojí poblíž.
