8°C
V pondělí si lidé po celé republice připomínali úmrtí posledního prezidenta československé republiky Václava Havla, který se stal i prvním prezidentem samostatného Česka. Jeho odkaz přetrvává dodnes, a spolu s ním i úcta k jeho osobnosti. Na Jungmannově náměstí se proto konala akce nazvaná „Svíčka pro Václava Havla“, která připomínala nejen Havlův život, ale především jeho dílo.
Akce, kterou pořádá hnutí Politika a svědomí, začala v pondělí v dopoledních hodinách na Jungmannově náměstí. Upoutala pozornost několika desítek lidí, kteří se i za nízkých teplot přišli poklonit Havlově památce. „Ze začátku chodí hodně lidí, přes den potom méně, nejvíce jich chodí večer ke konci,“ vysvětlil Jakub Bouček, který se na akci organizačně podílel. „Ale i kdyby se zde zastavil jen jeden člověk, který přispěje k dobré náladě, nekoná se tato akce nadarmo.“
Vzpomínky, obdiv, úcta
„Jsem příjemně překvapený tím, že se zde lidé zastavují a mnozí zapalují svíčky. Myslel jsem, že se Václav Havel z mysli lidí pomalu vytrácí, ale 18. prosinec mne každoročně přesvědčuje o tom, že pořád ještě ne,“ uvedl při příležitosti konání vzpomínkové akce Ladislav Špaček, který byl po dlouhá léta Havlovým tiskovým mluvčím, a v současnosti platí za jednoho z největších českých odborníků na etiketu. „Jsem šťasten, když vidím, že spousta lidí si ještě pořád uvědomuje, že to byl Václav Havel, který vložil osud této země do našich rukou.“ Při zapalování svíčky mu přitom vzplála šála.
Na akci také vystoupila Thanh Mai Nguyen z občanského sdružení Van Lang, které Havlovo dílo překládal do vietnamštiny. Za mikrofon se postavil i bývalý ministr kultury Daniel Herman, který ocenil Havlovu všestrannost, na politika nevídanou. „V době, kdy byl Václav Havel prezidentem, já jsem byl tajemník pražského kardinála Miloslava Vlka. Z té pozice jsem měl mnohokrát možnost se s Václavem Havlem setkat. Vzpomínám rád na jeho návštěvy na pražském arcibiskupství, kdy s panem kardinálem rozprávěli,“ uvedl Daniel Herman pro Blesk.cz. „Na Václavu Havlovi jsem vždy obdivoval jeho pravdivost. Vážil jsem si té rezonance mezi tím, co říkal, a tím, jak žil. On si svou pravdu odžil, proto byl věrohodným.“
