Dům Na Kocandě, ve kterém se narodil zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský, řadu let chátral. Chodili do něj bezdomovci a nikdo netušil, co se ve sklepení na Starém Městě skrývá. Až letos v červnu se zjistilo, že přes pět sklepních místností je 26 metrů dlouhá hradba a brána z poloviny 13. století.

„Ještě nedávno to tu bylo úplně zasypané,“ řekl Blesku jeden z dělníků, kteří dům opravují. Archeologové už vědí, o jakou bránu jde. „Z písemných pramenů víme, že se nazývala U Svatého Valentina, podle blízkého románského kostela,“ řekl Blesku Ondřej Ševců, ředitel pražského Národního památkového ústavu.

Unikát

Dříve dosahovala Vltava až k těmto místům a o pár metrů níže byl její břeh. Hradba zde vedla právě kolem břehu Vltavy, byla silná až 1,9 metru a dochovala se až do výšky téměř dvou metrů. Průchod hradbou je situován v těsném sousedství dnešní Kaprovy ulice a směřuje ze Starého Města k tehdejšímu frekventovanému brodu na malostranský Klárov.

A proč je nález tak unikátní? Jde o to, že se poprvé při výzkumech staroměstského opevnění podařilo zachytit nejen polohu brány v celém půdorysu, ale i torzo její konstrukce.

Proč Na Kocandě?

Jméno Na Kocandě souvisí se starým názvem Kotců (kotce – kupecké krámy), protože před bránou u sv. Valentina byla plocha, na které byl trh na len a pazdeří, což je dřevitá dužina obsažená ve stoncích rostlin, ze kterých se získávají lýková textilní vlákna.

Dochovalo se málo…

Staroměstské hradby vznikly ve dvou fázích. V první z nich ve 30. letech 13. století byl postaven oblouk opevnění od Vltavy k Vltavě zhruba v trase dnešních ulic Národní, 28. října, Na Příkopě a Revoluční. K dokončení staroměstské fortifikace výstavbou opevnění proti řece, tj. na severu a západě, došlo roku 1253, před smrtí krále Václava I. Ze staroměstských hradeb se mnoho nedochovalo.

Fotogalerie
6 fotografií