7°C
Jako každý rok se Pražané sešli v osm hodin večer u muzea na Kampě. Během programu si lidé poslechli slova z jejího posledního dopisu, který napsala v cele na Pankráci dvě hodiny před popravou.
Nejsem bezradná a zoufalá - nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí - Milada Horáková, Pankrác 27. 6. 1950
Dopis věnovaný těm nejbližším přečetla Rut Kolínská, zakladatelka hnutí mateřských center v České republice. Při předčítání všichni přítomní povstali a se zatajeným dechem poslouchali rozklepaný hlas, který všechny přenesl do noci před 67 lety, kdy Milada Horáková dopis psala.
Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. - Milada Horáková, Pankrác 27. 6. 1950
Následně ji uctili minutou ticha a českou hymnou. Poté se všichni přesunuli o pár metrů dál z nádvoří Musea Kampa k břehu Vltavy. Na pietním místě postupně jeden po druhém zažehli knoty svíček. Kampu tak rázem ozářilo plápolající světlo.
Horáková byla jedinou popravenou ženou v politických procesech 50. let. Stala se symbolem odporu proti komunistickému režimu. Spolu s ní bylo odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich také k trestu smrti. Nejvyšší soud zrušil verdikty v roce 1968. V roce 1990 zastavil tehdejší generální prokurátor ČR stíhání všech obžalovaných v procesu s Horákovou a rehabilitoval je.
Podívejte se na fotografie z akce:
