Obyvatelé Prahy prakticky nemají šanci ignorovat přítomnost bezdomovců na území hlavního města. Setkávají se s nimi denně v blízkosti svého bydliště, přespolní je potkávají před hlavním nádražím cestou do práce každé ráno. Každý pátý člověk bez střechy nad hlavou, kterého uvidíte, má za sebou čas strávený ve věznici. Návrat do normálního života je pro tyto lidi velice složitý.

„V praxi vězeň opustí věznici, dostane několik set korun a ‚starej se‘. Má se s tím uživit, zajistit si nájem bytu nebo šaty. Se záznamem v trestním rejstříku může trvat měsíce, než sežene práci. Navíc se těšil, až bude venku, vše utratí a skončí mezi bezdomovci,“ nastínil modelovou situaci advokát Josef Herián, který má s právním zastupováním lidí bez domova zkušenosti.

„Když je někdo propuštěn po odpykání trestu, vrací se s minimálními finančními prostředky. Hlásí se na úřadu práce, první peníze od státu dostane za tři měsíce. Obrací se na lidi jako my,“ potvrdil myšlenku Bohumil Masojídek ze spolku Šance na návrat, který vznikl roku 2015 a návratem vězňů do běžného života se zabývá.

Neznají internet a „smartphony“

Někteří bezdomovci s trestní zkušeností jsou natolik zvyklí žít mimo společnost, že se v systému byrokracie a institucí jednoduše nedovedou orientovat. Advokátní kanceláře evidují případy vězňů, kteří strávili ve vězení tolik času, že roku 2017 ještě nedovedou pracovat s internetem nebo ovládat dotykové telefony.

„Praha je centrem nízkoprahového typu obyvatelstva. Svým rozložením hlavní město poskytuje možnosti přebývání těchto lidí na ulici, dá se přespávat v různých kolektorech a v zimě na místech, kudy vedou teplovody. O existenci takových situací nelze míti pochyb. Městské policii se daří dostávat takové lidi mimo centrum, ale standardně se nedá zajistit, aby tito lidé začali žít normálním způsobem,“ popsal Josef Herián.

Je pomoc dostatečná?

Existují protichůdné názory na to, jak po Praze funguje péče o bezdomovce a vězně, kteří se chystají vrátit do normálního života po výkonu trestu. Josef Herián tvrdí, že péče o bývalé vězně je prakticky nulová, a je tedy velice pravděpodobné, že tito lidé na ulici skončí.

„Roku 1890 v dobách mocnářství absolventi učení odcházeli do světa, vandrovali. Když dopoledne dorazili do města, dostali zadarmo najíst a mohli zůstat na praxi. Pokud si nevybrali, šli dál a opět dostali jinde zdarma najíst a možnost přespat. Po čase se vrátili domů a otevřeli si živnost. Ze 60 milionů obyvatel Rakouska-Uherska vandrovalo najednou zhruba 600 000 lidí,“ uvedl historickou souvislost Josef Herián.

S nulovou péčí o bývalé vězně nesouhlasí magistrát. Podle jeho informací centrum sociálních služeb funguje už 25 let. Toto centrum cílí právě na bezdomovce i obyvatele po výkonu trestu. Probíhá spolupráce s dalšími institucemi a neziskovými organizacemi.

„S touto skupinou pracuji 12 let. Intenzivně připravujeme vězněné osoby na život po vězení, dohledáváme klienty, kteří přestanou docházet na probační a mediační službu. Podle posledního průzkumu se v Praze nachází 4,5 tisíce bezdomovců, i když toto číslo bude ve skutečnosti bezesporu ještě vyšší. Drtivá většina z nich tu nemá trvalé bydliště. Lidé se sem stahují s vidinou, že v Praze změní svůj život, ale často spadnou znovu. Pomáháme i těm,“ uvedla metodička sociální péče magistrátu Marika Jelínková.

Ani s takovou péčí však není podle Jelínkové všechno sluncem zalité. Každý bezdomovec a bývalý vězeň je jedincem a v první řadě je nezbytné, aby se tento člověk sám chtěl do normální společnosti vrátit.

Bohužel existuje skupina lidí na okraji společnosti, kteří se zmítají v kolotoči, ze kterého nedokážou sami vystoupit. Také spolek Šance na návrat si klade za cíl pomáhat těmto lidem v jejich snažení. Spolek naleznete v Holešovicích v Dělnické ulici. Kontaktní informace můžete dohledat na webu.

Jakým způsobem mohou pracovat vězni během výkonu trestu? Podívejte se na video:

Video
délka: 01:57
1080p 720p 480p 360p 240p

Lukáš, který byl odsouzený za loupežné přepadení, ve výkonu trestu pracuje v třídírně. David Malík