„Nemít děti, tak bych to zabalil,“ začal natvrdo ve Faustově domě Všeobecné fakultní nemocnice v Praze vyprávět svůj příběh bývalý voják a onkologický pacient Stanislav Vajda z Klatovska.

Jeho boj o život začal počátkem roku 2015, kdy mu lékaři v ústřední vojenské nemocnici diagnostikovali nádor v hlavě.

„Přišlo se na to jen díky tomu, že mi na krku natekly uzliny, měl jsem tam tři boule. Musel jsem nastoupit na chemoterapii. V té chvíli mi došlo, o co jde, protože jsem do té doby nikoho s touto nemocí neznal,“ prozradil počátky nejtěžší životní zkoušky Stanislav.

Původně se vztyčenou hlavou

Manželka nesla krutou diagnózu těžce. Stanislav si však zprvu říkal, že vše dobře dopadne. Krutá rána prý přišla až po chemoterapii.

„Za tu dobu, co jsem byl v nemocnici, jsem se seznámil se čtyřmi kamarády, kteří se mnou byli na pokoji. Ani jeden to nepřežil. Vždy, když jim skončila léčba, do týdne nebo čtrnácti dnů nato zemřeli,“ popsal Stanislav Vajda.

Začal litovat, že přivedl do takové situace svou rodinu, tedy manželku a tři malé děti. „Moje první trápení se podařilo vyřešit díky protonové léčbě, po které se nádor v hlavě zničil. Byl jsem pak tři měsíce čistý, řekl jsem si, že bych mohl po nemocenské opět nastoupit do armády,“ uvedl své tehdejší naděje Stanislav.

Cení si, že Armáda České republiky mu tehdy vyšla hodně vstříc. Stanislav Vajda strávil rok na nemocenské, kterou mu poté zaměstnavatel prodloužil další tři měsíce, a pacient tak mohl žít v naději, že se do práce vrátí.

První návrat „raka“

Potom se to dostalo do podpaží, to už jsem musel z armády odejít. Druhý nález se také podařilo díky ozáření zdárně zničit. Bylo to dobré, akorát jsem zešedivěl a byl jsem dost hubený. To jsem vlastně pořád,“ popsal další vývoj situace Stanislav Vajda.

Stanislav Vajda měl před sebou pár měsíců života. Nyní je bez nálezu a těší se s rodinou na Vánoce.
Autor: Daniel Vitouš

Zdálo se, že nemoc úspěšně ustoupila i podruhé, náhle se ale objevily další, nečekané komplikace. Po pěti měsících užívání onkologických léků začalo tělo na látky reagovat, Stanislavovi otékala hlava na zátylku a pacient dostal zánět dutin. Byla nezbytná hospitalizace a zahájení léčby pomocí antibiotik.

Přišla ta nejtvrdší rána

„Po vysazení léků mi asi za čtrnáct dní zjistili, že mám více než čtyři ložiska na plicích. V tu chvíli mi bylo řečeno, že to už nelze léčit, ať si jen užívám rodinu. Celou cestu domů jsem přemýšlel, jak to řeknu ženě a jak s informací naložím. S manželkou jsme se domluvili, že o tom budeme mluvit jen ten den, co jsem přišel, a od té doby budeme dělat jakoby nic. Dal jsem si za cíl dožít se Vánoc,“ popsal mrazivé chvíle Stanislav Vajda.

Nemoc v pacientově těle začala vyvolávat bolesti, takže Stanislav nasadil morfium, na kterém si vybudoval závislost.

Kamarádi sehráli důležitou roli

Stanislavu Vajdovi zásadním způsobem pomáhali jeho kamarádi z armády, kterým je dodnes nesmírně vděčný.

„Takové kamarády, jako mám já, bych přál každému. Ve chvíli, kdy se dozvěděli, co mě čeká, začali dělat, jako bych byl naprosto zdravý. Pomáhali mi vyřešit věci, abych neumíral s vědomím, že jsem něco nestihl udělat. Pomohli mi udělat střechu na domě a pořád mě povzbuzovali,“ řekl Stanislav.

Na přelomu září a října letošního roku dorazil pacient na kontrolu. Požádal, jestli by nebylo možné podstoupit další vyšetření, aby věděl, jak rychle nemoc v jeho těle postupuje. Stanislav se ale cítil dobře.

„Za dva dny mi zavolala doktorka, která mi řekla, že je to čisté, že tam nic není,“ popsal neuvěřitelný zvrat událostí Stanislav. „Upřímně si myslím – vím, že to hodně lidí nechce slyšet – že za to může hlavně psychika. Morfium jsem vysadil teď o víkendu. Překvapuje mě, jak závislost na něm dlouho trvá. Vyléčení může být samozřejmě následkem minulé léčby, ale věřím, že hlavně pomohlo, když jsem už měl všechno vyřešené a těšil se jenom na Vánoce s rodinou,“ dodal k neuvěřitelnému příběhu Stanislav Vajda.

Bývalý voják a člen projektu Srdcerváči, nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, doufá, že se bude moci do armády vrátit. Chtěl by ale nastoupit jako plnohodnotný voják, nechce nic polovičatého. Musí se podle vlastních slov nyní hlavně dát zcela dohromady. Pokud maskáče opět neoblékne, rád by dělal sanitáře a pomáhal dalším lidem.