Sezení proběhlo v intimních prostorách Kavárny 3+1 v Praze pod vedením dvou cizinek. Jedna z nich pochází ze Spojených států amerických a druhá z Velké Británie, obě ovšem delší dobu žijí v Česku, a tak podpůrná skupina probíhala v českém jazyce.

Redakci Blesk.cz organizátorky povolily vstup pouze pod přísným zachováním anonymity účastníků sezení. „Jsou to velice intimní a důvěrné informace,“ vysvětluje pořadatelka. Setkání se tematicky věnovalo všemu kolem „LGBT“ – tedy lesbické, gay, bisexuální a transsexuální komunitě lidí.

Podpůrná skupina odstartovala netradičně pochodováním po místnosti, kdy účastníci procházeli mezi sebou, navazovali oční kontakt, podávali si ruku a představovali se jeden druhému. Díky tomu došlo k odlehčení atmosféry a lidé poté neměli problém jeden před druhým mluvit o důvěrných záležitostech.

„Jsem vychovatelkou na dětských táborech a problematice se věnuji poslední dva roky. Všímám si totiž, že některé děti na táborech jeví známky toho, že by se jich LGBT mohlo dotýkat,“ vysvětluje svou přítomnost jedna z účastnic.

Na setkání popsala velice ožehavou situaci, kdy si jeden z jejích svěřenců uvědomil, že je gay a přitom žije v silně věřící katolické rodině. „Nemá tak s kým důvěrně o tématu hovořit, snažím se proto vystupovat na táborech otevřeně, aby si takoví lidé ke mně našli cestu,“ dodává vychovatelka z táborů.

Jak je patrné ze svěření další ženy ve skupině, svou odlišnost v rámci sexuality si člověk může uvědomit už v raném dětství. Mnohdy si lidé myslí, že z toho dítě vyroste, podle odborníků ale skutečně může k tomuto rozpoznání dojít velice brzy.

„Syna mojí známé, ze kterého vyrostl gay, se ve školce ptali, jaká holčička se mu nejvíce líbí,“ navázala na debatu další účastnice sezení. „Nechápal, proč nemůže říct, že se mu líbí Pepíček nebo Jiříček. Nakonec tedy řekl, že se mu líbí Růženka, jen aby měl pokoj. Poté zrudnul a neuvěřitelně se styděl, že musel poprvé v životě lhát,“ dodává účastnice.

Cílem bylo podělit se

Samotná úleva z toho, že lidé mohli v kruhu porozumění sdělit svoje zážitky z daného tématu dalším lidem, přinášela terapeutické efekty. Lidé se svěřovali jeden druhému, aniž by se někdy dřív viděli.

Samotné vedoucí workshopu se otevřeně hlásí k lesbické orientaci. Na semináři podpořily tvrzení, že tolerance odlišné sexuální orientace je příjemná, nicméně respekt gayů a leseb je mnohem víc.

„Jedná se zkrátka o jednu z mnoha odlišností, každý máme něco. Někdo je ošklivý, někdo je chudý, někdo je nemocný – a tohle je zkrátka jeden z dalších znaků, který utváří naši identitu,“ vysvětluje organizátorka z USA.

V průběhu Prague Pride organizují pořadatelky workshopu ještě další semináře. Ty jsou otevřené také pro rodiče a blízké transsexuálních lidí, kteří mají problém s pohlavím, ve kterém se narodili. „Máme pocit, že pro rodiče a známé těchto lidí je málo možností scházet se a najít podporu,“ prozradila důvod zdůraznění této skutečnosti pořadatelka.

Babička z dědiny jezdí za lesbickou vnučkou

O další zkušenost se podělila účastnice semináře z Prahy. Její známá žije v malé dědině o několika domcích daleko od Prahy. Vnučka této známé zjistila, že je lesba a odstěhovala se za anonymitou do hlavního města.

Matka lesbu zcela vymazala ze svého života a nechce o ní slyšet. Babička se k ní teď snaží najít cestu – aby o svou vnučku nepřišla úplně, jezdí za ní do Prahy a schází se s ní. Přebývá přitom u kamarádky, která se podpůrné skupiny zúčastnila.

Osudy lidí, kteří se rozhodnou veřejně se přihlásit ke své odlišné sexuální orientaci, nejsou mnohdy jednoduché. Podle organizátorů workshopu z organizace Transparent je zatím v hlavním městě podpůrných skupin málo a je zapotřebí semináře rozšiřovat. Sdílení těžkých osudů s dalšími lidmi, kteří dokážou tematice porozumět, pomáhá.