„Naší zbraní je solidarita,“ hřímají lidé z Kliniky. Nahlédněte hlouběji do davu demonstrantů

Před čtrnáctou hodinou, kdy byl oznámen začátek pochodu, se na zahradě Kliniky shromáždil velký počet příznivců tohoto komunitního centra a brzy tu nebylo k hnutí.

Klinika má už totiž jenom čtyři dny a potom skončí v rukou státu. Stovky lidí přišly ukázat, že jim tato situace není lhostejná.

„Jestli Praha 3 bude bojištěm, nebude to bojiště levicových extremistů. Bude to bojiště těch, kteří s vidinou získávání snadných politických bodů vystrašili a rozdivočili veřejnost. Bude to boj těch, co se nechali svést na snadnou cestu mediálních zkratek. Ale s kým budou bojovat? Se skleněnou výlohou? My nebojujeme, my budujeme. A pokud bojujeme, tak naší zbraní je jenom solidarita. Klinika bude dýchat, i kdyby to mělo být před radnicí,“ řekla v úvodu k účastníkům pochodu jedna z představitelek Kliniky. Reagovala tak na zastupitele za ODS Alexandera Bellu, který na svých facebookových stránkách uvedl: „Nechceme, aby Praha 3 byla bojištěm levicových a pravicových extremistů.“

Kde je tedy problém?

Stavební úřad jako úřad státní správy informoval ÚZSVM, že objekt je zkolaudovaný jako plicní zdravotnické zařízení, a vyzval ho k nápravě. Rekolaudaci přitom úřad nemůže provést ani k němu zmocnit zástupce Kliniky, protože objekt úřad eviduje jako nepotřebný. Praha 3 už dříve upozornila, že její rada ani zastupitelstvo nemohou jako samospráva zasahovat do rozhodování stavebního úřadu.

Radnice vymýšlí hlouposti, Klinika vznikla zezdola

Celý dav se pak ze zahrady vydal na pochod, který monitorovala policie a antikonfliktní tým. V čele pochodu lidé nesli bílý transparent, kterému vévodil oranžovo-černý nápis – Klinika musí dýchat. Dav procházel ulicemi Žižkova a obyvatelé vyhlíželi z oken. „Uměj dělat jenom rámus,“ komentoval pochod pan Hynek (65), který tu náhodou venčil svého psa. „Jsme tu proto, že se na nás politici vykašlali, a rád bych jim vzkázal, že se nedáme a boj za Kliniku bude pokračovat,“ řekl Blesku Martin (23), který na pochod vyrazil s přítelkyní.

Pochod se po nějaké době zastavil před radnicí Prahy 3, kde zaznělo několik projevů. „Nevím, jestli víte, pokud se pohybujete v sociální oblasti, jak je těžké vyjednávat s městskými částmi nebo úřady o tom, že byste chtěli založit komunitní centrum. Pokud se vám nevysmějí, tak přicházejí s velkýma blbostma ohledně toho, jak by to mělo vznikat, a my si myslíme, že se Klinice podařilo vytvořit komunitní centrum zezdola, a my si toho hrozně vážíme,“ uvedla představitelka neziskové organizace Jako doma a Kuchařky bez domova.

V solidaritě je síla, zpívali lidé na náměstí Jiřího z Poděbrad

Dav lidí se pak vydal na poslední část pochodu, která končila na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během cesty lidé volali hesla jako „Volnost, rovnost, autonomie,“ nebo „Bez dotací, bez grantů, mimo kapitál“. Několikrát také zaznělo jméno disidenta a bývalého politika Petra Uhla, který se také přišel podívat na pochod za Kliniku.

Lidé zde rozbalili transparenty a po krátkých projevech si zazpívali píseň na podporu Kliniky na melodii táborové klasiky, písně John Brown. Náměstím Jiřího z Poděbrad se tak nesl hlavní refrén písně „V solidaritě je síla, důkazem je Klinika.“