9°C
„Já jsem vyučený strojní zámečník, pak mám konzervatoř, kde jsem vystudoval dirigování sboru v kombinaci klavír, varhany a sólový zpěv, no ale metro – to bylo moje hobby už od dětství,“ začíná Lukáš příběh, jak se vlastně k hudbě dostal. Když v roce 2008 dostudoval vysokou školu pedagogickou, rozhodl se nastoupit do Dopravního podniku. Po půlročním školení si konečně splnil sen: stal se strojvedoucím.
„Po roce, když jsem se rozkoukal, tak jsem chtěl nabídnout něco navíc zaměstnancům a cestujícím, co je v mých schopnostech, a jak jinak než muzikou, kterou jsem vystudoval,“ vysvětluje Lukáš. Nápad založit pěvecký sbor dostal zelenou od bývalého ředitele Dopravního podniku Martina Dvořáka.
S nepochopením se ale Lukáš setkal u některých kolegů: „Byli mezi námi takoví, kteří tomu nevěřili a říkali: ‚Co je to za blázna, co tady zase něco zkouší‘, ale dneska už máme bohatý repertoár a sklízíme úspěchy i v zahraničí,“ říká Lukáš, který svůj sbor dostal až do francouzského Besançonu.
Při plánování směn zohledňují zkoušky sboru
„Každé pondělí máme zkoušky večer od tři čtvrtě na pět až třeba do osmi do večera, takže já mám v pondělí vždycky ranní směnu a pak hned utíkám do sboru,“ vysvětluje. Dopravní podnik ale naštěstí sboristům vychází vstříc. „Personální dozorčí se snaží nám plánovat směny tak, abychom mohli zkoušet,“ chválí si Lukáš, který za vytváření dobrého jména Dopravnímu podniku nemá ani žádnou finanční odměnu.
Zpívají tramvajáci i revizoři
Za pět let organizace se základní skupina sboristů rozrostla více než dvojnásobně. „Máme tam tramvajáky, strojvedoucí metra, měli jsme tam i řidiče autobusu, ti dneska už nějak nezpívají, ale máme i další zaměstnance, třeba jednu zpěvačku z oděvního skladu, která nám vydává uniformy. Zpíval s námi i revizor, teď už to nestíhá, jelikož zpívá v dalších třech sborech.“ Sbor je otevřený i veřejnosti, ale většina nezaměstnaných u Dopravního podniku jsou přátelé a rodinní příslušníci sboristů.
