7°C
Noc na neděli 25. srpna roku 1968 přinesla nejprve ozbrojené zásahy v budovách československých úřadů. Sovětští okupanti vnikli násilím do budovy ministerstva dopravy v Praze, které tehdy sídlilo Na Příkopě. Jak popisuje publikace „Sedm pražských dnů“ Historického ústavu Československé akademie věd, údajně tu vojáci hledali zbraně, ve skutečnosti ale ničili technické zařízení. Při zásahu postřelili jednoho muže, kterého našla Veřejná bezpečnost až v ranních hodinách při střídání služby. Téměř vykrváceného raněného odvezli na Bulovku.
Během noci dle vysílání Československého rozhlasu vstoupili příslušníci sovětské státní bezpečnosti do budovy ministerstva zahraničí, kde prohledávali všechny kanceláře. V 9:45 hodin pak vojáci zadrželi u Palackého náměstí strážmistra Jaroslava Berana, kterého bez udání důvodu odvezli neznámo kam. Vedení Veřejné bezpečnosti protestovalo, dle tehdy aktuálního sdělení rozhlasu však dosud bezvýsledně.
Střelba a nervózní okupanti
Krátce po nedělním poledni rozhlas informoval o události ze Švermova mostu (dnešní Štefánikův most – pozn. red.), kde asi v 11:00 jel nákladní vůz značky Robur, po kterém někdo střílel. „Odražené kulky zranily dva chlapce, z toho dvacetiletého velmi vážně. Kulka zasáhla játra. Je v této chvíli operován. Druhý chlapec byl zraněn lehce,“ informoval rozhlas.
Invaze v Československu už trvala téměř týden a dle dobového svědectví je patrné, že na straně agresora začala stoupat nervozita. Svědčí o tom i další událost, kterou uveřejnil rozhlas: „Na Staroměstském náměstí diskutovali chlapci se sovětskými vojáky. Jeden z důstojníků se na chlapce rozeřval a táhl ho k Husovu pomníku. Chlapec se vzpíral a byl donucen uposlechnout ranou do zátylku,“ sdělili při vysílání, podle kterého našeho mladíka okupanti propustili až po další chvíli.
Vypjatou atmosféru mapuje i prohlášení styčných důstojníků okupačních armád z nedělního jednání Národního výboru hlavního města Prahy: Na každého, kdo bude v noci psát hesla a vylepovat plakáty, se bude střílet.
Zbraně jako „důkaz“
Sověti postupem dnů hledali sebemenší záminku, jak světu ukázat, že kontrarevoluce v Československu se opravdu chystala a bylo nutné včas zakročit. Podle Československého rozhlasu v neděli 25. srpna dopoledne zabavili vojáci zbraně jednotce Lidových milic na Vysoké škole politické v Praze. Rozložili zbraně na nádvoří a začali je fotografovat. „Fotografie jim zřejmě mají sloužit jako důkaz kontrarevolučních příprav v Československu. Členy jednotky Lidových milic na Vysoké politické škole jsou většinou dělníci a zámečníci,“ uvedl rozhlas.
Další zbraně okupanti získali ze skladu Lidových milic v ústřední škole KSČ na Veleslavíně. Stejná událost se odehrála i na Národní třídě v Paláci energetiky. Jedna ze zpravodajek rozhlasu v průběhu neděle vedla rozhovor se skupinou právě dorazivších sovětských vojáků a jedním důstojníkem:
„Máme prý u nás dva miliony anarchistů a oni odtud neodejdou, dokud je všechny nezlikvidují, a to je přece i v našem zájmu. Na poznámku, že snad přece máme právo na vlastní svobodu, zněla odpověď: Jste na nás závislí, dáváme vám uhlí a naftu. Osvobodili jsme vás, a to přece nemůžete do smrti vyrovnat. A zatím jste nám jen za noc na sobotu zastřelili 7 vojáků. Na námitku, že jsme jim sotva mohli zabít někoho holýma rukama, odpovídají sovětští vojáci opakovanými poukazy na nálezy zbraní.“
Každodennost a zapomenuté „starosti“
Ve světle událostí, které se v Československu od noci z 20. na 21. srpna odehrávaly, se naprosto nedostávalo prostoru běžným starostem, které by bylo nezbytné za normálních okolností řešit. V 15:10 hodin například rozhlas informoval o potížích během příprav blížícího se nového školního roku. Ministerstvo školství vyzvalo, aby se dle daných možností na jednotlivých místech pokračovalo v přípravách na zahájení výuky.
Zemědělské noviny si zase povšimly, jak se z některých míst vytratily běžně vídané jevy; jelikož byla neděle, dalo by se za běžného stavu očekávat, že si lidé budou chtít užít volného dne. „Nádraží, která obvykle nestačí pohltit spoustu Pražanů a jejich chlebníky, batohy a kufry, jsou neprázdninově ztichlá. První okupační neděle v Praze,“ napsaly noviny.
Průnik tajných služeb
V 18:15 hodin informoval Československý rozhlas, že v Praze došlo k vysazení asi 800 příslušníků okupačních mocností v civilu, kteří mají falešné československé pasy a hovoří perfektně česky a slovensky. Má údajně jít o příslušníky sovětské státní bezpečnosti.
O hodinu později informaci potvrdila i zpráva z vysílače ÚV KSČ: „Provoz na civilním letišti v Ruzyni je prakticky zastaven. Přilétají a odlétají jen letadla Aeroflotu. Letadla z Moskvy přivážejí kromě našich turistů další pracovníky sovětské státní bezpečnosti. Ti se ihned na letišti převlékají do jiných civilních šatů naší československé výroby. Mají legitimace naší VB i naše občanské průkazy, jakož i velké množství peněz v nových bankovkách.“
Strach ze stanného práva
Neděle v Praze se chýlila ke konci. Náladu v centru Prahy zmapoval článek magazínu Reportér, který vyšel následujícího dne. Na ostrůvcích tramvají podle něj postávali nervózní cestující, kteří se chtěli dostat domů. Bylo už ale po 19:00 a někteří tvrdili, že už nic nepojede. Cestující s kufříkem se zeptala, jestli někdo neví, zda platí stanné právo od osmi, nebo až od desíti? Nikdo nevěděl.
„Bývá dobrým zvykem stanné právo, toto krajní, nejkrajnější opatření, alespoň vyhlásit. To respektovali i fašisté, když zabírali naši republiku. Vylepili tehdy o stanném právu plakáty. Naši novodobí okupanti se s tím však neobtěžují a jednoduše – střílejí. Několik životů, které padly v Praze za oběť minulé noci, jsou toho důkazem. Pátá noc okupace. Praha je temná, mlčenlivá. Nepokořené město,“ dodal Reportér ve svém nedělním svědectví.
