Bezprostřední svědectví událostí v srpnu 1968 popisuje publikace „Sedm pražských dnů“ Historického ústavu Československé akademie věd, která vznikla hned v září téhož roku. Sugestivně vypráví také události ze čtvrtka 22. srpna, tedy z druhého dne vpádu ozbrojených sil do naší země.

Ve tři hodiny ráno sovětská jednotka se třemi obrněnými transportéry obsadila redakci s tiskárnou Svobodného slova. V průběhu dne se podobná situace odehrála ještě v dalších pražských redakcích, například v Zemědělských novinách či Rudém právu, vojáci vstoupili i na půdu Československé akademie věd na Národní třídě. Po Praze se začal objevovat leták, který informoval o podpisových akcích za propuštění Alexandera Dubčeka, prvního tajemníka ÚV KSČ, kterého okupanti zadrželi.

Operované děti na chodbách

Deník Lidová demokracie toho dne informoval ve svém třetím zvláštním vydání o dění v Dětské fakultní nemocnici v Praze, která byla součástí dnešní Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). „Ortopedická klinika Dětské fakultní nemocnice se ocitla pod palbou zbraní od Palackého mostu. Byl zničen operační sál a poškozena celá budova. Operované děti leží na chodbách a je potřeba je přesunout do jiných budov. Vedení nemocnice žádá, aby se okamžitě přestalo se střílením na budovy a aby mohli být z budovy převezeni nemocní,“ informoval článek.

Fronty na potraviny na Jarově.
Fronty na potraviny na Jarově.
Autor: Sedm pražských dnů

V 9:55 hodin informoval Československý rozhlas o tom, že telegrafní ústředna v Praze se také ocitla pod okupací, dochází zároveň k zatýkání občanů. V médiích se začala objevovat mnohá prohlášení nejrůznějších organizací, politických skupin či národních podniků. Všechny texty měly prakticky stejné poselství, které obsahovalo podporu legální vlády ČSSR a požadavek odchodu okupačních vojsk z našeho území.

Snaha o obnovu dopravy

Podle Večerní Prahy ze čtvrtka 22. srpna 1968 se pražský dopravní podnik navzdory ztíženým podmínkám snažil obnovit chod městské dopravy. „Přestože v Praze byl vydán zákaz vycházení do 5 hodin, bylo od 5:00 do 6:30 hodin ze 49 autobusových linek v provozu plných 33. Personál se snaží dodržovat tratě a podle okamžité situace je upravovat. Tramvaje vyjely kolem sedmé hodiny na některé trasy, pokud jim to narušení trolejového vedení a kolejí a postavení okupačních jednotek povolilo,“ informoval článek.

Smuteční vlajky před Národním muzeem.
Smuteční vlajky před Národním muzeem.
Autor: Sedm pražských dnů

Poštovní úřady v Praze nefungovaly, naopak meziměstská telefonní centrála pracovala normálně. Nemocnice na Karlově náměstí od ranních hodin přijímala stovky dárců krve. Mosty zůstávaly obsazené vojáky s těžkou technikou, klid byl i na Pražském hradě, kde podle rozhlasu okupanti povolovali střídání Hradní stráže; tanky vždy uvolnily cestu členům stráže, poté se postavily zpět na své místo. V pravé poledne začala v Praze hodinová protestní stávka.

Tragický příběh

Rudé právo o několik dnů později uveřejnilo příběh z tragických srpnových dnů v Praze. Jeho doslovný přepis se v publikaci „Sedm pražských dnů“ také objevuje:

„Koljo, co tu děláš?“
Na tanku sedí devatenáctiletý chlapec, stěží mě poznává. Nikdy v době prehistorie, kterou se nyní stala moje návštěva v Sovětském svazu, neviděl v mých očích hrůzu. Nakonec mě poznal.
„Koljo, co tu děláš?“
„Dostali jsme rozkaz. Přijeli jsme – jako přátelé…“
„Jako přátelé – vždyť střílíte…“
„Já nestřílel…“
„Co ti řekne Saša, tvoje sestra, až přijedeš domů…
„Já nestřílel – poslali nás sem…“ ukazuje zásobník.
„Ale střílejí jiní, zastřelili jste dvacetiletého chlapce, určitě vás měl rád, měli jsme vás všichni rádi…“
„Dostali jsme rozkaz, je tu kontrarevoluce, zmatek…“
„Koljo, byl tu klid, než jste přijeli – jen si představ, kdyby do Charkova vjelo tolik vojáků, taky by nastal zmatek, ne?“
Napadá mě spásná myšlenka: „Koljo, co to je podle tebe kontrarevoluce?“
„To je, když se nesouhlasí s Leninem.“
„A Koljo, máš rád Stalina?“
„Ne, byl špatný.“
„No vidíš a stejně tak špatný byl Novotný. A my ho nechtěli. Chtěli jsme si dělat všechno podle sebe, ne podle vás, vždyť jste veliká země, a tak to musí být jiné než v malé zemi…“
„Já tomu nerozumím, dostali jsme rozkaz…“
„Neřekli vám pravdu…“
„Proč by nám lhali?“
Kolja dlouho nechápal. Předtím mluvil s desítkami jiných lidí a slyšel stále totéž. „Řekněte, proč jste přijeli, proč?“
Stála jsem opodál asi půl hodiny a byla svědkem otřesné události. Kolja zdvihl vlastní zbraň proti sobě a stiskl kohoutek…

Alena, Rudé právo, 27. srpna 1968

Drama na Václavském náměstí

V odpoledních hodinách se schylovalo k dramatickým událostem na Václavském náměstí. V 15:00 informoval Československý rozhlas o tom, že po Praze se objevují plakáty, které vyzývají k velké manifestaci. Vysílání upozorňovalo na možnou provokaci ze strany okupantů, kteří by se mohli snažit si takto vytvořit záminku. Apelovalo tak na obyvatele hlavního města, aby se neshromažďovali.

Navzdory upozornění se v 16:50 na Václavském náměstí začaly objevovat stovky lidí. Rozhlas se stále snažil dav přesvědčit, aby odešel, když na místo dorazily vozy Veřejné bezpečnosti. „Z reproduktoru zní tátovský hlas: ‚Kluci, neblbněte, rozejděte se, nač okupantům dávat záminku, pochopte, co chtějí…‘,“ popsalo tehdejší snahy o zachování klidu Rudé právo.

Mládež na Václavském náměstí.
Mládež na Václavském náměstí.
Autor: Sedm pražských dnů

Pražané tyto výzvy skutečně uposlechli a dost pravděpodobně tím zabránili dalšímu zbytečnému krveprolití. Následujícího dne o této události informovala i Večerní Praha: „Včerejší výzva k vyklizení Václavského náměstí, kde se měla sejít mohutná demonstrace proti okupantům, která se mohla stát vítanou záminkou pro vyhlášení stanného práva, byla ukázkou vynikajících vlastností Pražanů v této pohnuté době. […] Jste báječní, Pražané. Prokazujete, že jste vlastenci v plném smyslu toho slova.

Informační propaganda

Obyvatelé Sovětského svazu neměli sebemenší tušení, co se v Praze v těchto dnech odehrává. Komunisté rozjeli velkou dezinformační hru, která ruské a další obyvatele informovala o smyšlených událostech. Sovětská zpravodajská agentura TASS ve čtvrtek 22. srpna popisovala, že kontrarevoluční síly v Praze se uchylují k nebezpečným akcím. Podle této zprávy měli lidé v Praze zapálit čtyři sovětské obrněné transportéry a způsobit požár v sousedních budovách. Měly se objevovat také snahy o vyřazení spojovacích a dopravních prostředků z provozu a narušení zásobování obyvatelstva potravinami.

„Kontrarevolucionáři uvedli do chodu předem připravené ilegální vysílačky a tiskárny. Pomlouvačné výmysly a falsifikáty, vyráběné kontrarevolucionáři a šířené touto cestou, přebírá imperialistická propaganda, která se snaží je vydávat za výraz oficiálního stanoviska ČSSR a jeho veřejného mínění. Na ulicích a náměstích měst a vesnic je často možno vidět, jak vojáci a důstojníci spojeneckých vojsk přátelsky besedují s obyvatelstvem, odpovídají na nesčetné otázky, pomáhají správně hodnotit politickou situaci a objasnit ušlechtilé cíle, které plní jejich vojska,“ informovala na základě zprávy agentury TASS moskevská Pravda dne 23. srpna 1968. Praha mezitím čekala, jaké události přinesou další dny okupace.

Fotogalerie
15 fotografií