Kavárna Potmě odstartovala letošní sezonu 4. června. Malý „domeček“ potažený černou fólií, který vyrostl uprostřed betonové džungle v centru města, v úmorných vedrech příliš neláká. S návštěvou jsem proto vyčkávala do chladnějšího počasí. Když jsme se ale spolu s partnerem ke kavárně přiblížili, můj strach se rázem rozplynul - z jedné strany bylo vidět hned několik klimatizací. Jedna obava mi ale přeci jen zbyla - ta ze tmy.

Vypněte si mobil!

Kavárna potmě není jen tak obyčejnou kavárnou. Nejenže nemá žádná okna a obsluha je nevidomá, ale také se tady hosté řídí jinými pravidly, než bývá v podniku zvykem. Zatímco obvykle hosté nakráčí do podniku, kde se usadí sami, tady vás čeká krátké seznámení ještě před vstupem. „Pokud u sebe máte telefony, poprosím vás, abyste je vypli. Ztišení ani vibrace nestačí,“ seznamuje návštěvníky tamější kavárník s pravidly uvnitř. Dozvídáme se třeba to, že nebudeme platit na místě hotovostí. Do rukou dostáváme každý po čtyřech žetonech, které slouží jako platidlo za nápoje. Každá objednávka je přitom za jeden žeton.

Po vypnutí telefonů a seznámení se všemi důležitými instrukcemi nás u dveří vítá nevidomá průvodkyně Kateřina. „Uděláme společně hada a chytneme se za pravé rameno,“ pokládá mi průvodkyně ruku na sebe ještě před vstupem dovnitř. Jen co zaklapnou dveře, ocitáme se poprvé ve tmě v předsíňce kavárny, kam ještě prosvítá trochu světla. Hlavou se mi točí, abych náhodou Katku nepošlapala, což se jako naschvál v té chvíli samozřejmě stane. Zřejmě je ale zvyklá - s radostí v hlase mě totiž uklidňuje, že to není nic neobvyklého, že se nemáme čeho bát.

Strach z rozpojení

Jako tříhlavý had pak zatáčíme uvnitř kavárny, abychom se dostali k volnému místu. Po levé straně nahmatávám zeď, pravou rukou stále držím rameno před sebou a zezadu mi na paty neustále šlape můj společník, který nestačí tempu, jež jsme nasadily. Nakonec ale bez klopýtání a rozčilování se, že mi neomaleně vyzul boty, přicházíme v naprosté tmě ke stolku. „Já vás poprosím, abyste se rozpojili,“ dostáváme rozkaz jemným hláskem. Poprvé cítím strach, že jsem sama a nevím kde.

Video
délka: 01:12
1080p 720p 360p

Kavárna Potmě Eva Fornálová

Usednutí »šejdrem« 

Vzápětí mi Katka pomáhá nahmatat židli a odsunout ji. Hlavou mi bleskne myšlenka, že je ta židle nakřivo. Záhy zjišťuji, že jsem si ke stolku sedla šejdrem. Zdá se, že z naší dvojice jsem neohrabanější, jelikož můj partner to zvládl levou zadní. Kateřina nás opouští a záhy k nám přichází kavárnice Kristýna.

Uprostřed stolečku je plastová nádobka, kam odkládejte veškeré obaly a kelímky. A co byste si dali?“ ptá se nás Kristýna a nabízí teplé i studené nápoje. Já raději volím vodu, jelikož jsem schopná se polít, i když vidím. Do rukou jí pak každý za svůj nápoj vkládáme jeden ze čtyř žetonů, které jsme dostali před vstupem. „Kdybyste cokoli potřebovali, stačí zavolat ,Kristýno'. A já přijdu,“ loučí se s námi kavárnice, aby nám přinesla nápoje.

Co to je za hluk?

O chvilku později už usrkáváme z hrnku vodu. „To ouško má zajímavý tvar,“ slyším zprava od partnera, se kterým zanedlouho začínáme probírat své pocity při sezení v absolutní tmě. Jako by se nám zbystřily ostatní smysly. Jeden se soustředíme na tvar hrnku a stoly, další zase na hluk všude kolem, který se zdá být silnější než obvykle. To je zvláštní - tohle štěbetání lidí totiž nebylo slyšet ani v předsíňce kavárny.

Cítíme strach i klid

Pocity strachu z neznámého se při sezení mění v klid. Je rozhodně osvobozující pro změnu neutíkat očima k okolí a necítit v kapse vibrující mobil, který bych měla v běžné kavárně v jednom kuse v ruce, abych všem co nejdříve odepsala. Po půlhodině konverzace  jsme připraveni zase odejít.

To ovšem znamená zavolat si číšnici. Zakřičet do prostoru »Kristýnko!« není vůbec snadné, tím spíš pro stydlivého člověka. Po pěti minutách odhodlávání, kdy už jsem si byla sama sobě pro smích, se to ale povede a Kristýnka nám přivolává průvodkyni. Opět vytváříme hada a vracíme se zpět už se smíchem na světlo. Domů pak odcházíme nejen s hrnečky. Mnohem větší upomínkou je nám silný pocit, který lze slovy jen těžko popsat. To se zkrátka musí zažít.

Důležité informace, pokud se chystáte do kavárny:

Vstupné činí 140 korun. V této ceně je kromě konzumace zahrnut i hrneček se světluščím logem a přívěsek svítící ve tmě s motivem Světlušky. Kavárna je otevřena denně od 5. do 21. června 2018 od desáté ranní do deváté hodiny večerní s přestávkou mezi 15:00 a 15:30.

Fotogalerie
18 fotografií