10°C
Původně se jednalo o festival amatérského loutkového divadla. „Postupně se zaměření rozšířilo i na jiný typ divadla, workshopy a prezentace zajímavých projektů, společenských témat a tabu, jako je téma bezdomovectví, romské menšiny, život s handicapem,“ prozradila organizátorka Barka Fabiánová.
Za patnáct let své existence se z lokální akce pro partu kamarádů stal oblíbený festival, který láká celou Prahu pro svou atypičnost. Nenajdete tady tisíce lidí, přesto tady objevíte bohatý program a velmi příjemnou rodinnou atmosféru.
Básně na niti
Zatímco se na většině festivalech do míst za pódiem nedostanete, protože tam mívají hudebníci zázemí, tady tomu bylo jinak. Pár metrů za kapelou, která zrovna hrála na prknech, jste tady objevili papírky pověšené na nitích, jako kdyby se jednalo o pavučinu.
Pavučina ale nebyla protkaná jen tak ledajakými papírky. Jednalo se o básně Bezejmenné generace, což je česká komunita mladých básníků. „Tady pro vás máme i jednu na cestu,“ usmíval se od ucha k uchu jeden z básníků, který ještě zavěšoval jedny z posledních kousků.
Vyprávění ze života tak trochu jinak
A aby nebylo hudby a poezie příliš, přišlo na řadu vyprávění. Z druhého konce zahrady se ozval něčí hlas, který lákal na posezení u stanu k poslechnutí si čtyř příběhů. Ovšem ne jen tak ledajakých. Příběhů lidí s handicapem.
„Pod kopcem ve velikém městě ve starém domě v malinkém bytečku, kam vede spoustu schodů, narodila se rodičům z velké lásky holčička. Holčička to byla hezounká a také strašně malinká,“ prozradila vypravěčka Kristýna Mlejnková svůj životní příběh s handicapem netradičně skrze pohádku.
Příběhy hrdinů strhly obrovský aplaus. A není divu. Vypravěči ze skupiny Storytelling měli své číslo natrénované od prvního písmene až do tečky. Narozdíl od standup komiků však posluchačům převyprávěli hořkosladký příběh, který z vtipných situací přecházel i do smutku.
Podívejte se na fotografie z akce:
