Vodicí psi pomáhají nevidomým v každodenních situacích jako je převádění přes ulici či určování směru chůze.
Autor: Michaela Lišková
 „Vše začíná už při výběru rodičů budoucího štěněte, ať už od chovatelů, či z chovu vlastního. Vše musí postupovat podle nějakých kritérií, ať už povahových, či zdravotních, aby bylo zvíře naprosto v pořádku,“ vysvětlila pro Blesk.cz vedoucí výcviku vodicích psů v organizaci Mathilda Hana Jasenovcová.

Důležitý je také výběr rasy psa, protože ne každý je pro tuto práci vhodný. Nejčastěji se používají retrívři, buď zlatí, nebo labradorští. Tato plemena jsou pro povolání vodicího psa nejvhodnější, mají na to ideální povahu. Jde o věrné, poslušné, nekonfliktní a společenské psy, kteří se rádi učí novým věcem.

„Cvičit se dají i další rasy, záleží na individuálním přání klienta. Jako vodicí psi se používají třeba ještě ovčáci, border kolie nebo i královští pudlové. S nimi je ale výcvik náročnější,“ upozornila Jasenovcová.

Pes je rok u vychovatelů, ideální jsou studenti

Narozená štěňata přechází do první fáze cílené výchovy. Jde o období přibližně od 8 týdnů do 12 měsíců, kdy se má štěně za úkol naučit být poslušným městským psem. Musí umět žít v bytě, znát hygienické návyky či nelikvidovat věci.

„Vychovatel by měl s pejskem v této době chodit všude, kde se dá. Ideální pozicí pro vychovatele jsou například studenti, které stále sháníme, či lidé s volným časem a chutí pomoci dobré věci. Tito lidé mají u sebe psa po dobu jednoho roku, kdy ho naučí základní výchově. Vychovatelům dáváme každý měsíc tisíc korun například na obstarání vodítka a dalších věcí. Krmivo a veterinární péči ale hradíme my,“ vysvětlila vedoucí cvičitelka z organizace Mathilda, která sídlí v Praze 1.

Výhodou je, že ho vychovatel s sebou může brát všude, ať už do kina či do restaurace.  Pro lidi je to i obrovská zkušenost do budoucna – když si například chtějí pořídit vlastního psa, tak vědí, co to obnáší a jak se o něj starat.

„Na pozici vychovatele se může přihlásit relativně kdokoliv, kdo si je jistý, že bude celý proces zvládat. Což znamená vychovávat pejska, mít na něj čas, věnovat se mu po dobu jednoho roku, a pak ho ale zase odevzdat. To bývá nejhorší, protože si lidé ke štěněti vytvoří citové pouto a ne každý toto zvládá,“ upozornila Hana Jasenovcová.

Teď teprve začne výcvik

Po jednom roce tedy máme pejska, který perfektně poslouchá, slušně se chová kdekoliv, dá se s ním jít kamkoliv, umí jezdit vlakem, metrem i na eskalátorech. Pak začíná samotný výcvik pejska, kdy si od vychovatele převezme štěně cvičitel do své rodiny.

„Pokud si někdo myslí, že si pes navykne a těžko se mu loučí s původním pánem, tak to není pravda. Štěněti je dobře všude tam, kde ho mají rádi. V tomto věku navíc v přírodě odchází od své smečky, tak je to naprosto běžné. Jako když dítě odchází od rodiny,“ popsala vedoucí cvičitelka.

Celý přesun je tak těžší pro člověka než pro psa. „Jsou to pocity smutku, ale i štěstí, které převládá. Sice máme psa rádi, ale zároveň pak vidíme, že pomůže nevidomému, kterému denně zachraňuje život,“ popsala vedoucí cvičitelka.

Výcvik by pak měl provádět člověk, který rozumí nejen problematice psí, ale i nevidomým. „Zásadní rozdíl je taky mezi psem vodicím a asistenčním. My v Mathildě cvičíme jen psy vodicí. Ti slouží pouze nevidomým lidem. Asistenční pes se vždy cvičí individuálně podle potřeb daného člověka. Může se cvičit pro autistické děti nebo lidi s různým postižením,“ vysvětlila Hana Jasenovcová.

Vodicí psi pomáhají nevidomým v každodenních situacích jako je převádění přes ulici či určování směru chůze.
Autor: Michaela Lišková

Cvičitel kromě výcviku musí perfektně znát povahu psa, aby věděl, zda v klidu zvládá centrum města, či by měl žít spíš někde na okraji. Nebo také, jestli je vhodnější pro mladšího člověka, či staršího. Pes by měl na konci výcviku umět 34 povelů.

„Pejsek kromě základních pokynů dokáže najít přechod, na povel vypátrá i nejbližší dveře, eskalátory. Umí se vyhýbat lidem, kteří jdou kolem a brání v cestě, a spoustu dalších věcí,“ dodala vedoucí cvičitelka.

Psí maturita

Na konci výcviku, který je psychicky náročný a trvá 6–8 měsíců, skládá závěrečnou zkoušku. „My tomu říkáme, že pes bude maturovat. Cvičitel si tak zakryje oči a zvíře musí být schopné ho vést, jako kdyby šlo už o nevidomého člověka. Když se prokáže, že je vše v pořádku, tak se pejsek může předat klientovi,“ doplnila Jasenovcová.

Budoucí klient se s pejskem setkává už při výcviku, aby si na sebe zvykli. „Připravujeme lidi na to, aby pejska vůbec zvládli. Vysvětlíme jim, co to obnáší, co se v jejich životě změní, jak se k psovi chovat. Naučíme je i všechny povely. To trvá v řádu několika měsíců. Samozřejmě, že pokud má nevidomý se psem jakýkoliv problém či potřebuje pomoc, vždy jsme tu pro něj,“ uzavřela vedoucí cvičitelka z organizace Mathilda.

Úřad práce přispívá nevidomému člověku na pořízení vodicího psa 90 procent z částky, která činí přibližně 250 000 korun. 

Pokud chcete Mathildu a vodicí psy podpořit, můžete navštívit dobročinný koncert 5. dubna ve Stavovském divadle, kde zazpívá Václav Neckář, ale i nevidomí umělci. Výtěžek z koncertu poputuje právě na výchovu a výcvik vodicích psů.

Podívejte se, jak vodicí psi vypadají:

Fotogalerie
30 fotografií