9°C
Galerie DOX otevřela před osmi lety. Tehdy se povedlo ze staré továrny vytvořit multifunkční prostor, který byl dokonce nominován na prestižní evropskou architektonickou cenu Mies van der Rohe Award.
Cílem Leoše Válka, bez kterého by galerie nikdy nevznikla, je vytvořit prostředí pro zkoumání, prezentaci a diskuzi o zásadních společenských tématech, kde umění spolu s dalšími disciplínami a obory umožňují kritický přístup k takzvané realitě dnešního světa.
Ředitel DOXu nezahálí a opět ohromuje. Návštěvníci galerie se teď budou moci procházet po čtyřiceti metrech vzducholodi, která je alespoň pocitově zanese do počátku dvacátého století. „Dokonce i v dnešním rychle se měnícím globalizovaném světě, kde platí, že nic, co nelze vypočítat, vyhodnotit nebo předvídat, nemá cenu riskovat, se věci dají dělat jinak,“ popisuje svou filozofii Válka.
Nápad vytvořit jakýkoli neotřelý objekt nad galerií se zrodil v hlavě ředitele DOXu již před mnoha lety. „Zpočátku jsem snil o absurdně fascinujícím organickém tvaru, který by byl v kontrastu s existující architekturou DOXu“, vzpomíná Leoš Válka.
Přípravy začaly před třemi lety. Tehdy ředitel DOXu oslovil uznávaného architekta Martina Rajniše. Splnění dětského snu se veřejnosti oficiálně otevře 10. prosince.
„První vzducholodě představovaly optimistické ideály nového bezprecedentního technologického pokroku,“ popisuje Zuzana Masná, tisková mluvčí galerie. Svou pozoruhodnou monumentalitou a hypnotizující důstojností nepřestávaly fascinovat generace i dlouho poté, co zmizely z oblohy. Vzducholodě vždy ztělesňovaly věčnou lidskou touhu létat a zároveň určitý utopický ideál.
