7°C
Palác Elektrických podniků v Praze 7 začal vznikat roku 1927. Společnost totiž na počátku 20. století zažila nebývalý růst. Všechno zapříčinil vynález elektřiny, díky kterému se lidstvo skokově posunulo vpřed.
Pro elektrifikaci tramvajové dopravy, kterou měly také Elektrické podniky na starosti, bylo potřeba někde tuto novinku vyrábět. Elektrárny vyráběly energie dostatek, a tak se společnost začala kromě veřejné dopravy soustředit také na samotnou distribuci elektřiny ve velkém.
„Kancelářské prostory, které do té doby Elektrické podniky měly, zdaleka nestačily,“ vysvětluje nutnost výstavby budovy vedoucí archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Pavel Fojtík.
Reklama na elektřinu a lázně
Roku 1934 budova stála a začaly se sem stěhovat první zaměstnanci. Roku 1935 pak bylo definitivně hotovo. Kromě klasických kancelářských místností se zde nacházely také různé propagační místnosti, které inzerovaly elektřinu pro domácnost. Fungoval tu také předprodej jízdenek nebo velký kulturní sál. Do suterénu paláce umístila společnost i archiv.
„Zajímavostí bylo, že ve velkém prostoru paláce byly pro zaměstnance Elektrických podniků zřízeny i léčebné lázně. Bylo to relativně velké závodní zdravotní středisko,“ vypráví o tehdejších poměrech Pavel Fojtík.
Sochy se neohřály, ukradli je Němci
Teprve roku 1938 se dá říct, že budova Elektrických podniků byla kompletní. Široké vstupní schody do budovy tehdy ozdobily dvě velké bronzové sochy v nadživotní velikosti.
„Šlo o alegorické vyobrazení Dopravy a Elektřiny. Autorem byl sochař Jiří Ducháček. Jeho dílo bohužel vydrželo jenom zhruba rok. Jakmile vypukla druhá světová válka, první, co říše zabavovala, byly zvony a bronzové sochy. Tyto dvě tedy naneštěstí zmizely v propadlišti dějin,“ vypráví smutný příběh Pavel Fojtík.
Zelená proti náletům
Období nacistické okupace v Praze ovlivnilo tuto budovu ještě dalším významným způsobem. Jindy výrazně bílá stavba najednou změnila svou barvu. „Budova byla tehdy natřena nazeleno, aby ve válečném období, kdy se předpokládaly i nějaké nálety, nesvítila bílou barvou a nevyčnívala tak z krajiny,“ popisuje Fojtík.
Po válečném období došlo k odstranění tohoto zeleného nátěru a paláci se vrátila jeho původní barva. Dvě alegorické sochy u vstupu se tu už ale nikdy neobjevily. Dá se tedy hovořit o tom, že Elektrické podniky měly svou budovu kompletní zhruba pouhý rok.
Znárodnění a konec starým hodnotám
Jedno nevlídné období vystřídalo další. „Kudla do zad přišla se znárodněním energetiky. Bez ohledu na to, že Elektrické podniky byly městské, znárodňovací dekrety se na ně stejně vztahovaly,“ nastínil další osud budovy Pavel Fojtík.
Do té doby ruku v ruce fungující energetika a pražský dopravní podnik se najednou začaly přít o majetek. Budova nakonec připadla energetice a dopravní podnik zůstal ve druhé polovině stavby zdarma jako plnohodnotný uživatel. „Bylo to období, kdy všechno patřilo všem a nikomu nic, a v takovém duchu se pokračovalo dál,“ říká vedoucí archivu DPP.
Během totalitní éry došlo k další typické změně. Někdejší dominantní nápis na střeše „Elektrické podniky“ vystřídala velká svítící hvězda s nápisem „Sláva komunismu“.
Pád komunismu a ztráta zájmu
Po návratu demokracie v roce 1989 se probudily staré tahanice o vlastnictví budovy. Dokud vládl komunistický režim, energetika ani dopravní podnik nic nemusely řešit, nyní ale znovu nebylo jasné, čí vlastně stavba je.
„Od 90. let zde také fungoval Kulturní dům Vltavská, kde se pořádaly velké a slavné koncerty nebo proslulé taneční kurzy. Později byl ale bez náhrady zrušen,“ vypráví Pavel Fojtík novodobý osud budovy architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže.
Archiv Dopravního podniku hlavního města Prahy dnes sídlí v jeho ústředních dílnách v Malešicích. Z budovy někdejších Elektrických podniků se odstěhoval v roce 1997, čímž pro budoucí generace zachránil pořádný kus pražské historie.
„Když totiž proběhly povodně v roce 2002, celá tato oblast byla pod vodou. Suterén, kde původně archiv sídlil, byl kompletně zaplaven. Z toho, co nyní máme dochováno, by zůstala pravděpodobně jen sbírka fotografií a negativů, které se nacházely ve vyšším patře. Veškeré historické listinné materiály by vzaly za své,“ zakončil povídání o historii paláce Pavel Fojtík.
Podívejte se na vzhled budovy v různých časových obdobích, pohled na vnitřní lázeňské zařízení a další zajímavosti stavby:
