První pravěcí lidé územím pražské kotliny pouze procházeli. Jednalo se o lovecké skupiny, které ve starší době kamenné (před 20 až 30 000 lety) putovaly za zvěří a dočasně osídlovaly místa na březích Vltavy. Tuto dobu nám popsal Eduard Štorch ve svém románu Lovci mamutů, v němž jedno z dočasných sídel lovecké tlupy umisťuje na Bílou skálu v Libni.

Ke vzniku prvních trvalých sídel došlo v souvislosti s celkovým oteplováním, táním ledovců a přechodem od lovecko-sběračského způsobu života k zemědělství před 10 000 lety. Nejstarší osady vznikaly v nejúrodnějších oblastech kolem vodních toků v místech, kde byly mělké a daly se přebrodit.

První obyvatelé »Prahy«

Vhodné podmínky k trvalému osídlení nabízela na území dnešní Prahy rozlehlá dejvicko-bubenečská kotlina, přirozeně chráněná před povodněmi a nepříznivými větry. Zdejší specifické mikroklima, úrodné sprašové půdy a přítomnost Dejvického potoka vytvářely téměř ideální podmínky pro rozvoj zemědělství. Ze severu navíc kotlinu lemovalo Šárecké údolí, jehož hluboké a stinné lesy byly bohatým zdrojem zvěře a různých plodů.

Jak šel čas, střídaly se v pražské kotlině na křižovatce Evropy různé kmeny a kultury. Po Keltech a Germánech přicházejí v polovině 6. století první Slované, kteří zakládají své osady v údolích menších vodních toků. Trvalé usazení obyvatelstva vytvořilo podmínky pro ekonomický a společenský rozvoj.

Jako střediska správy, výroby a obchodu vznikají opevněná výšinná hradiště, Levý Hradec, Bohnice, Šárka a Butovice. Těžiště osídlení pražské kotliny však zůstává v úrodné oblasti Dejvic a Bubenče, kde se nacházely desítky osad a kudy směřovaly i hlavní cesty k trojskému brodu v Podbabě. Správním centrem oblasti bylo největší pražské hradiště na vrchu Džbán v Šáreckém údolí.

Kde má Praha základy? 

Zásadní zlom nastává v polovině 9. století, kdy je na hradčanském ostrohu založeno hradiště Praha, dnešní Pražský hrad. Ten neměl z hlediska obyvatelnosti výhodné podmínky, ostroh byl příliš úzký a dlouhý, jeho strategický význam byl však značný. Svou polohou umožňoval bezprostřední kontrolu pražské kotliny a klíčových vltavských brodů na jeho úpatí, ke kterým směřovaly dálkové obchodní cesty.

Na Pražský hrad se tak záhy přesouvá sídlo přemyslovských knížat z Levého Hradce a rychle upadá význam starších slovanských hradišť i dejvicko-bubenečské kotliny. Osídlení se stěhuje do prostoru pod Pražským hradem a postupně se přelévá na pravý břeh, kde v následujících dvou stoletích vznikají první kupecké osady s románskými kostelíky.

K ochraně pravobřežní části je v polovině 10. století založeno hradiště nad ústím potoka Botiče, dnešní Vyšehrad. Mezi oběma královskými hrady vzniká sídelní aglomerace, nazývaná v té době „Mezihradí“, postupem času srůstající v jednotlivá pražská města. Oblast Dejvic a Bubenče tak upadá na několik dalších staletí v zapomnění. Stavební aktivita se zde znovu probudí až ve dvacátých letech 20. století, kdy zde podle regulačního plánu Antonína Engela vzniknou Dejvice.