Celá událost změnila policii v základech, avšak Michalovi už život nevrátila. Útočník 15. června 1997 začal vyhrožovat pistolí cestujícím a bez varování pálil i po policistech. Oba těžce zranění a v krvi se však boje nevzdali a Luboš z posledních sil Jiřího Zounka zastřelil.

Po měsíci v nemocnici však Braniš zemřel. Po sobě nechal ženu a sedmiměsíčního syna Daniela. „Na tátu žádné vzpomínky nemám a my jsme se o tom doma nikdy moc nebavili, takže ani od mámy toho moc nevím,“ řekl poprvé po dvaceti letech.

Video
délka: 04:16
1080p 720p 360p

Podívejte se, co o svém otci řekl syn Daniel a další policisté. Tadeáš Provazník

Policisté riskují životy každý den

„Jsem rád, že ten člověk už nežije, ale naneštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo. Práci policie však obdivuji a vím, že je ohromně náročná. Proti tomu, abych se stal policistou, bych nic neměl, ale mámě by se to asi nelíbilo,“ popsal dále. „Policisté dávají každý den v sázku svůj život a určitě jejich plat k tomu není adekvátní, měl by být vyšší,“ doplnil nakonec.

Během služby policie za 25 let zemřelo při výkonu služby 107 policistů, z toho 20 z nich v Praze. Každý rok se na počest Michala Braniše hraje také fotbalový memoriál policistů z celé republiky.

Tragický příběh

Příběh s nešťastným koncem se odehrál v pražských Nuslích 15. června roku 1997. Tehdy operační důstojník poslal dva mladé, i tak ale zkušené policisty na náměstí Bratří Synků.

Vrah Jiří Zounka tu vyhrožoval lidem pistolí. Když jej však dohonili v tramvaji, začala přestřelka, při které byli Braniš i jeho kolega Luboš Kozár těžce zraněni. I přesto ale Kozár dokázal z posledních sil celý od krve útočníka zastřelit. Michal ale na následky zranění o více než měsíc později zemřel.

Fotogalerie
22 fotografií