8°C
Celá událost změnila policii v základech, avšak Michalovi už život nevrátila. Útočník 15. června 1997 začal vyhrožovat pistolí cestujícím a bez varování pálil i po policistech. Oba těžce zranění a v krvi se však boje nevzdali a Luboš z posledních sil Jiřího Zounka zastřelil.
Po měsíci v nemocnici však Braniš zemřel. Po sobě nechal ženu a sedmiměsíčního syna Daniela. „Na tátu žádné vzpomínky nemám a my jsme se o tom doma nikdy moc nebavili, takže ani od mámy toho moc nevím,“ řekl poprvé po dvaceti letech.
Policisté riskují životy každý den
„Jsem rád, že ten člověk už nežije, ale naneštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo. Práci policie však obdivuji a vím, že je ohromně náročná. Proti tomu, abych se stal policistou, bych nic neměl, ale mámě by se to asi nelíbilo,“ popsal dále. „Policisté dávají každý den v sázku svůj život a určitě jejich plat k tomu není adekvátní, měl by být vyšší,“ doplnil nakonec.
Během služby policie za 25 let zemřelo při výkonu služby 107 policistů, z toho 20 z nich v Praze. Každý rok se na počest Michala Braniše hraje také fotbalový memoriál policistů z celé republiky.
Tragický příběh
Příběh s nešťastným koncem se odehrál v pražských Nuslích 15. června roku 1997. Tehdy operační důstojník poslal dva mladé, i tak ale zkušené policisty na náměstí Bratří Synků.
Vrah Jiří Zounka tu vyhrožoval lidem pistolí. Když jej však dohonili v tramvaji, začala přestřelka, při které byli Braniš i jeho kolega Luboš Kozár těžce zraněni. I přesto ale Kozár dokázal z posledních sil celý od krve útočníka zastřelit. Michal ale na následky zranění o více než měsíc později zemřel.
