Je to zatím nejhorší případ, který prošel dětským Detoxikačním centrem (DDDC) na pražské Malé Straně. Chlapec (†6) pocházel z Prahy, z problematické rodiny.

I proto na něj dohlížely sociální pracovnice. Právě ty hocha přivedly k dětské lékařce, zdálo se jim podezřelé jeho chování a spavost. Lékaři odhalili vpichy a pozdější testy ukázaly na přítomnost heroinu. „Kluk sám vyprávěl, že mu drogu injekcí dávají starší bratři,“ řekl Blesku primář DDDC Marian Koranda.

Okna ven jsou zamřížovaná, další do chodby jsou ve stěnách, aby dětští pacienti byli stále pod dohledem.
Autor: Martin Sekanina

Jeden z bratrů byl ve vězení, další i s rodiči prodávali a užívali drogy. Zřejmě chtěli i svému benjamínkovi dopřát »rauš«. „Dostával heroin několik měsíců. My jsme ho zaléčili a od nás šel do dětského domova,“ pokračoval Koranda. Rodina si ho brala domů, vracet jej ale nechtěli. „Po čase jsme se dozvěděli, že nakonec zemřel,“ dodal Koranda. Tragický a zvrácený příběh z roku 2007 je však naštěstí jen extrémem.

Šestiletý nedobrovolný uživatel heroinu patří mezi chlapecké rekordy. Držitelkou dívčího je pak čtrnáctiletá slečna, která byla na dětském detoxu hospitalizována s více než třemi promile alkoholu v krvi.

Primář dětského detoxu Marian Koranda je přímý a pozitivní muž. Nestraší své pacienty ani jejich rodiny, na rovinu říká, že výhře nad závislostí předchází složitý boj.
Autor: Martin Sekanina

Primář dětského detoxu Marian Koranda:„U nás cesta k normálnímu životu teprve začíná.“

Holé pokoje, zařízení, které musí něco vydržet, ticho střídané křikem. I to je dětský detox v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, jediný v Česku. Ročně jím projde na tři sta pacientů do osmnácti let, řada z nich opakovaně. Průměrný dětský pacient detoxu je patnáctiletý teenager z normální rodiny. Riziko závislosti se neřídí sociálním či hmotným zázemím, ohroženi jsou všichni. Zbavit se závislostí není snadné. Dětem ve správném rozhodnutí už řadu let pomáhá primář Marian Koranda (45).

Rodiče už dospělých dětí většinou váhají v přijímání tvrdých řešení. Jedním z nich, pokud vědí, že dítě bere drogy, je vyhazov z domu. „Pokud nefunguje nic jiného, k osmnáctým narozeninám prostě dítěti vemte klíče. V užívání drog totiž bude klidně pokračovat, pokud mu zajistíte ostatní věci: jídlo, vyprané oblečení, ubytování... Nic jim nechybí. Klidně pak střídají tahy s odpočinkem, protože rodiče jim připravili podmínky pro pohodlné užívání,“ vysvětlil Blesku Koranda.

Dětským detoxem v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, jediným v Česku, ročně projde na tři sta pacientů do osmnácti let, řada z nich opakovaně.
Autor: Martin Sekanina

Je ten smutný případ šestiletého chlapce něčím, co řešíte běžně?

 „Naštěstí je to naprostá výjimka. Průměrný věk našich pacientů je patnáct let. Patří k nejohroženějším.“

Pojďme vyvrátit několik mýtů. Je pravidlem, že dětští narkomani pocházejí z problémových rodin?

 „Vůbec ne. Týká se to všech. Obecně jsou ohroženi dospívající, protože v rámci puberty mají potřebu zkoušet věci, vymezovat se proti autoritám. Samozřejmě, pokud mají třeba děti z bohatých rodin 30 tisíc korun jako měsíční kapesné, začnou na kvalitním alkoholu, přeskočí etapu pervitinu a skočí do kokainu. Chudší začnou na marihuaně a pokračují pervitinem.“

Další mýtus, marihuana je zdravější, než alkohol. Je to pravda?

„Marihuana, tedy konkrétně skunk, je mnohem silnější než to, co se kouřívalo v době hippies v 60. letech. Je v tom až pětinásobek účinných látek! Vznik závislosti je pak srovnatelný s pervitinem. Na mozek má taková látka stejně špatný účinek, jako alkohol. Kouření navíc umožňuje intenzivní nástup účinku a nápor na psychiku.“

Jaká je spolupráce a komunikace s rodinami závislých dětí?

„Víte, oni mají stále pocit, že za výchovu je zodpovědná například škola, což není pravda - to je vzdělávací instituce. Pak se dělí na rodiče, kteří přijdou brzy. Dítě udělá nějaký drobný experiment a rodiče tu první reakci přeženou a mají pocit, že se to musí řešit hospitalizací. Tam je naopak důležitá rodinná rada a stanovení pravidel. Potom jsou rodiny, které se stydí přijmout fakt, že jejich dítě bere drogy.“

Jak se to projevuje?

„Takoví lidé si nasazují růžové brýle. Než aby to řešili, zavírají před tím oči, ono to nějak dopadne. Zpravidla tak, že dítěti i sami dávají peníze. Vznikne jakási spoluzávislost. Dojde k tomu, že dítě křičí o pomoc: ‚Sakra všimněte si, že mám problém!‘ a ta rodina to nevidí.“

Co je ve vaší práci nejdůležitější?

„Naši pacienti většinou přestat nechtějí. To chce rodina, škola, sociální kurátor, lékař... My jsme tu od toho, abychom děti terapeuticky přiměli dívat se do budoucnosti, aby se dokázaly rozhodnout a pokračovat v léčbě. My závislost nevyléčíme, stojíme na samém začátku cesty, která vede k výhře nad závislostí.“

Když někdo odchází, zanechá vzkaz v podobě ruky z papíru. Z nich se dá také zjistit, že pacienti se vracejí, třeba i pětkrát.
Autor: Martin Sekanina

Jak poznáte, že dítě užívá drogy? U dětí je odhalení komplikované, protože třeba puberta přináší i změny v chování, které mohou leccos skrýt. Přesto je několik znaků...

- Nález nějaké drogy (což mohou být i cigarety), láhví od alkoholu, lékovek

- Noví přátelé a pohyb ve společnosti či partě se špatnou pověstí

- Zhoršení prospěchu ve škole, ztráta koníčků a zájmů

- Narušení biorytmů (ve dne spí, v noci je aktivní)

- Stopy na těle, zažloutlé prsty, popraskané rty, nehojící se akné (u dítěte, které k němu nemá přirozené sklony)

- Dítě například může začít pít nezvykle více mléka (mezi narkomany se traduje, že mléko zrychluje látkovou přeměnu pervitinu v těle)

Fotogalerie
11 fotografií