Voliéru postavila plzeňská Škodovka už v roce 1984. Obří klec pro ptáky je přes třicet let jednou z dominant zdejší zoologické zahrady. „Voliéra má tvar dvanáctiúhelníku, každá strana měří pět metrů. V průměru má dvacet metrů. V nejvyšším bodě je vysoká 13 metrů. Dvanáct nosných lan dlouhých 5,5 metru pak vyvažují středový nosný kruh, který tvoří strop,“ popsal mluvčí plzeňské zoo Martin Vobruba.

Jen pro srovnání, do voliéry by se vešel menší dům o čtyřech patrech. Pletivo je nově umístěné zevnitř voliéry, oproti době před rekonstrukcí, kdy bylo uchycené zvnějšku. „Ptáci tehdy seděli na drátech a klec byla celá pokálená,“ vysvětlil novinku ředitel zoo Trávníček.

Má vydržet 15 let

Generální opravu prodělala povrchová úprava ocelové konstrukce. „Když ji řemeslníci opískovali, zjistili, že nikde není ani stopy po rzi. Natřeli ji zelenou barvou. Tento systém na bázi epoxidů by měl konstrukci chránit nejméně patnáct let. Dále došlo k výměně zkorodovaných ocelových lan,“ dodal Trávníček. Rekonstrukce vyšla na 2,6 milionu korun.

Ibisi poprvé v Plzni

Voliéra teď představuje pohoří Atlas v Maroku a jsou zde vzácní ptáci. Jedním z nich je kriticky ohrožený ibis skalní, který je v Plzni k vidění vůbec poprvé. Ve voliéře je jich devět. „Ve volné přírodě žilo pár jedinců ještě před válkou v Sýrii. Jinak žijí už jen v pohoří Atlas v Maroku. Jejich populace tam čítá asi 500 ptáků ve čtyřech hnízdištích,“ řekl Tomáš Peš z plzeňské zoo. Kromě ibise jsou ve voliéře k vidění také supi bělohlaví, čírky modré a také pár vzácného supa mrchožravého.

Žili tu i kamzíci

Od roku 1984 žil ve voliéře nepřetržitě sup bělohlavý. Objevili se v ní také američtí kondoři krocanovití, u kterých zoo koncem 80. let dosáhla v pořadí druhého umělého odchovu v tehdejším Československu. „V posledních dvaceti letech zde mohli návštěvníci vidět i marabu africké, krkavce, supy kapucíny a mrchožrouty. Kuriozitou byl dočasný chov kamzíků goralů společně s ptáky. To bylo kolem roku 2000,“ dodal Vobruba.

Fotogalerie
11 fotografií