7°C
Stačil okamžik a loni v listopadu se Danielovi změnil od základu život. Když čekal s kamarádem Petrem (16) na Jižním nádraží v Plzni na vlak, vylezli na odstavený vagón a chtěli se vyfotit. „Byli jsme v podřepu. Petr mi podal mobil, ať ho vyfotím. Zvedl jsem se, dostal jsem strašnou ránu a víc nevím,“ vzpomíná Daniel.
Probral se až po čtyřech dnech ve vinohradské nemocnici v Praze. Kromě zad a rukou byl spálený na celém těle a lékaři mu museli transplantovat kůži. Jedenáctý den se pak dozvěděl zdrcující fakt. „Řekli mi, že už nikdy nebudu chodit. Buď se s tím smíříte, nebo se uzavřete do sebe. Já se smířil a řekl jsem si, že zabojuji. Kdybych se tak nerozhodl, už bych tady nebyl,“ říká Daniel.
Tíživá samota dolehla na Daniela měsíc po úrazu v nemocnici. „Byly Vánoce a silvestr a já tady zůstal sám. Honí se vám hlavou, jak si doma u stromečku rozbalují dárky, na silvestra pak, jak lidí oslavují, a vy, že jste sám a ještě k tomu mrzák. To je něco hrozného,“ svěřil se Daniel.
Po pěti měsících strávených na Vinohradech skončil Daniel v Kladrubech na rehabilitaci. Měl se tu naučit, jak žít na vozíčku. Jenže ho stihla další rána. Na noze mu začala černat kůže a převezli ho do nemocnice v Praze-Motole. „Rozřízli mi nohu a zjistili, že uvnitř je celá spálená. Nad polovinou stehna mi ji uřízli,“ dodává Daniel.
Přesto se nevzdává a spřádá plány do budoucna. Jak bude moci, chce začít pracovat. „Mohl bych třeba dělat vrátného ve firmě, kde pracuje táta. Rád bych si taky udělal řidičák, vydělal peníze a pořídil si vlastní bydlení, abych nevisel ostatním na krku,“ říká Daniel.
Než se dá úplně do pořádku, bude u rodičů. Ti teď upravují dům. „Musí se udělat zdvižná plošina u schodů. A předělávají mi obývák na můj pokoj,“ dodává Daniel.
Konec je ale s tím, co měl rád. Učil se automechanikem a rád se »hrabal« v motorech. Než ho zasáhl proud, spravoval si starý motocykl Simson. „Teď už ho dohromady nedám. A nebudu už moci pracovat ani na zahradě. To mě bavilo. Sekal jsem trávu a stavěl jsem třeba altán. To už teď nezvládnu,“ říká smutně Daniel.
Život Danielovi zachraňoval i Martin Brejcha z plzeňské záchranky. I on skončil před pěti lety těžce popálený na specializovaném oddělení. Nikoliv po zásahu elektrickým proudem, ale kvůli vylitému hořícímu oleji. Ten na něj před pěti lety chrstl z okna domu muž (23), kterému na pánvi olej vzplál.
„Společné s Danielem mám i to, že jemu i mně zachraňovala život stejná lékařka. Když se to Danielovi stalo, byl jsem na výjezdu s ní,“ řekl Brejcha. Stejně jako Daniela tak i Martina převážel vrtulník na popáleninové centrum do vinohradské nemocnice v Praze. I Martin tam strávil několik měsíců a transplantovali mu kůži.
Vrstevníkům, dětem i dospělým Daniel vzkazuje, aby na sebe dávali pozor. „Nebezpečí hrozí všude. Hlavně nelezte jako já na odstavené vagóny. Proud vás během okamžiku spálí. Když přežijete, život se vám obrátí naruby. Bohužel, za blbost se platí. A někdy se platí i více, než je potřeba. To je můj případ,“ zakončil Daniel.
