Holýšov na Domažlicku byl za války centrem zbrojní výroby. Stály tady továrny na munici. Na jaře 1944 Němci zřídili ze statku v části obce Nový Dvůr ženský koncentrační tábor. Nejvíce tu bylo Francouzek, ale i Polky, Rusky, Italky a Holanďanky. Celkem jich bylo téměř sedm stovek.

Dřely v továrně na výrobu munice. „Peklo ženám začalo na podzim 1944, kdy velitele tábora Schuplika, který byl veteránem z 1. světové války, vystřídal Fügner. Tehdy se staly dvě události, které život v táboře drasticky změnily k horšímu,“ vzpomíná holýšovský historik Jan Valeš.

Tou první byl útěk tří polských vězeňkyň. Němci je nechytili. Co se s nimi stalo, ale nikdo neví. Druhou byla sabotáž v muniční továrně. „Tři francouzské vězeňkyně provedly v práci sabotáž. Do lisovny pustily prázdné náboje a lis se zasekl. Němci tyto tři ženy zmlátili pro výstrahu na dvoře tábora,“ říká Valeš.

Vězeňkyně si myslely, že je vše vyřízené. Jenže Němci nezapomněli. „Ženy odvezli do koncentračního tábora v bavorském Flossenbürgu, který se nachází pár kilometrů za českými hranicemi, a tam je popravili,“ líčí Valeš.

Poláci přelezli plot

Krátce nato přišli 5. května do tábora Poláci Svakokřížské brigády. Ti cestou přes Česko k Američanům obsadili několik vesnic v okolí Holýšova. Zde několik dní pobývali. Cestou k táboru se střetli v divoké přestřelce s Němci.

Když dozorkyně vydávaly ve 12 hodin na dvoře jídlo, Poláci přelezli plot a tábor obsadili. Ať už se na ně dívá historie jakkoliv, těm ženám zachránili život. Američané sem přišli až 6. května v sedm hodin ráno,“ dodává Valeš.  

Kromě vězeňkyň, které Němci zavřeli v táboře v bývalém statku, byly v Holýšově vězněné i Židovky. Ty byly zavřené přes ulici v budově bývalého ovčína. Šlo o Maďarky, Rumunky a Slovenky. Němci je do Holýšova přivezli z Norimberka, který zničily spojenecké letouny při ničivém náletu na jaře 1945.  

Video
délka: 01:08
720p 480p 360p 240p

Koncentrák v Holýšově na Domažlicku. Málokdo ví, že ho osvobodili Poláci. Přišli den před Američany. Zbyněk Schnapka, hudba: Tears, Studio Fontána, spol. s r.o.

Voják Svatokřížské brigády

Jedním z vojáků Svatokřížské brigády byl i Edmund Poniewierski (88) z Vratislavi, se kterým Blesk krátce před jeho smrtí mluvil. „Pamatuji si tu obrovskou euforii, když jsme ty ženy osvobodili. Byl to pro nás silný zážitek, stejně tak i pro ně. Vězeňkyně, hlavně pak ty z Polska, byly překvapené, že je osvobodili polští vojáci. To nečekaly,“ vzpomínal Poniewierski. Tyto ženy pak s Poláky z tábora hned odešly. Byly s nimi i ruské vězeňkyně. Ostatní zůstaly v táboře 19 hodin samy, než sem 6. května v sedm hodin ráno dorazili Američané.  

Vězeňkyně z rodiny Michelin

Jednou z vězeňkyň byla i Marguerite Michelin ze známé gumárenské rodiny, které patří továrny na pneumatiky. „V dobových záznamech jsme našli tohle jméno. Napsali jsme do firmy Michelin ve Francii a ptali se, jestli tahle paní má s nimi něco společného. Obdrželi jsme odpověď, že ano, že patří do rodiny,“ řekl vedoucí Domu dějin Holýšovska Josef Hais.

Marguerite Michelin se pak domů vrátila pomocí Červeného kříže. Jiná Francouzka, Simone Goupille, se do Holýšova vrátila před pár lety. „Tehdy jsme plánovali vybudování muzea. Prozradila nám, že má doma vězeňský oblek, ve kterém za války v Holýšově chodila. Slíbila, že když muzeum vybudujeme, mundúr nám poskytne. A tak se i stalo. Každý si ho může ve vitríně prohlédnout,“ dodává Hais.

Než skončila Simone Goupille v Holýšově, byla zavřená v koncentračních táborech v německém Ravensbrücku a Flossenbürgu. V koncentráku v Holýšově jí říkali »Tante Simone« tedy česky »Teta Simona«. Její oficiální jméno ale pro Němce bylo jen číslo 50839.

Osud velitele koncentráku nejasný

Údajně měli Poláci při obsazování tábora velitele Fügnera zabít. „Jenže nejsou na to žádné důkazy. Je ale pravda, že nějaká mrtvola tehdy v táboře byla. Co se s Fügnerem stalo, jsem pátral a v záznamech koncentráku ve Flossenbürgu jsem našel, že jakýsi Fügner po válce v klidu žil a zemřel v bývalé NDR. Jestli to byl on, není jisté,“ prozrazuje Valeš.

Co to byla Svatokřížská brigáda?

Šlo o jednotku části nacionalistického polského odboje. Vojáci věřili, že po válce vypukne nový konflikt mezi Západem a Sovětským svazem, který přinese Polsku, kde již od roku 1944 vládli komunisté, svobodu. Němci chtěli tyto vojáky nasadit na východní frontě. K tomu ale nedošlo.

Poláci se tak dohodli s Němci, že projdou jejich zázemím přes protektorát Čechy a Morava k Američanům. Přes východní Čechy se dostali do Staré Boleslavi. Tady se stočili na Moravu a z obce Pečky ve středních Čechách se po železnici přesunuli přes Olomouc do Brna. Odtud pěšky táhli směrem k Plzni a u Holýšova na Domažlicku obsadili několik vesnic.

Jejich vztahy s obyvateli ale nebyly dobré. Češi tehdy nechápali velikou nenávist k Sovětskému svazu, kteou polští vojáci dávali značně najevo a někteří si je pletli s Vlasovci. V údivu byli i Američané, kteří neměli tušení o existenci Svatokřížské brigády.

Vztahy mezi Čechy a Poláky se kvůli rozdílným politickým názorům a způsobům chování už v květnu zhoršovaly. Dokonce v létě 1945 některé české noviny psaly o »polských fašistických jednotkách«, které terorizují obyvatelstvo na Šumavě.

Američané ale drželi nad Poláky ochrannou ruku. Věděli, že kdyby je vrátili zpět do Polska, Stalin by s nimi zatočil a čekala by je tam smrt. Aby uklidnili situaci, přesunuli polskou brigádu do Bavorska, kde vojáci sloužili ve strážních oddílech.

Fotogalerie
33 fotografií