7°C
Mladík brášku vylákal pod záminkou hry do podkroví. Tam se na něj vrhl, zalepil mu ústa lepicí páskou a podřezal hrdlo. „Přiznávám, že jsem se dopustil trestného činu a nikdy se vám nepodaří představit, jak moc toho lituji. Chci říct, že jsem nikoho nikdy nechtěl zabít a ani jsem to neplánoval,“ řekl bratrovrah u soudu.
Mladíka k otřesnému činu dohnaly deprese a šikana, které byl léta vystaven ve školách. Zlost a stres v něm nahromaděné z něj nakonec udělaly vraha. To potvrdili i soudní znalci.
„Působil nejistým dojmem, byl úzkostný, měl nízké sebevědomí. Ve škole byl terčem posměchu a násilí. Už v raném věku získal traumatické zážitky, se kterými se nebyl schopen do dnešní doby vyrovnat, uzavíral se do sebe. Nebyl schopen řešit problémy, neventiloval napětí, prožíval dlouhodobý sociální stres a trpěl depresemi,“ uvedl žalobce Vít Legerský.
Žalobce uvedl, že čin obžalovaného byl produktem náhlého hnutí mysli bez hlubšího myšlenkového procesu a zralejší úvahy. Původní kvalifikaci vraždy spáchané s rozmyslem proto změnil. Tato úprava ale podle něj neměla vliv na výši trestu.
Chtěl se zabít, pak se udal
Martin tvrdí, že v době činu nebyl schopný se ovládat. Co udělal, si uvědomil, až když byl jeho malý bráška mrtvý. V domě byla v době vraždy i sestřička zavražděného. Ta vůbec netušila, co se v patře nad její hlavou odehrává, jí se nic nestalo.
Po činu chtěl Martin spáchat sebevraždu, napsal dokonce pro rodiče i dopis na rozloučenou a zavolal jim. Ti byli na výletě na motorce a zmeškaného hovoru si všimli až později.
„Poprosili jsme souseda, ať se jde na děti podívat. Otevřela mu dcera a řekla, že kluci jsou v pořádku nahoře. Nic netušila. Poté nám volala policie, abychom se co nejrychleji vrátili domů,“četla soudkyně z výpovědi rodičů. Martin si nakonec sebevraždu rozmyslel a sám se udal na policii. „Strašně toho lituji,“ zopakoval obžalovaný na konci procesu.
Rozsudek ještě není pravomocný. Obžalovaný si ponechal lhůtu na odvolání. Státní zástupce se naopak vzdal práva na odvolání.
