Tábor na ploše šesti hektarů původně zahrnoval 46 budov. Oplocení sahalo do výšky čtyř metrů, na jeho vrcholu byly tři vrstvy ostnatého drátu. Jeho hranice střežily strážní věže se světlomety. „Horní a spodní část tábora spojoval most, který překlenoval okresní silnici. Vězni později nazývaný ‚mostem vzdechů‘,“ připomenul Jan Kux, který se historii místa věnuje.

Dokumenty a předměty, které se z doby existence místa dochovaly, připomínají, že životní podmínky vězňů byly velmi tvrdé. Táborový řád například uváděl, že četník měl bez vyzvání okamžitě střílet, pokud se někdo z vězňů přiblížil k plotu. Kruté tresty byly udíleny i za čtení či přechovávání novin.

Samotka bez střechy

„Zvlášť nechvalně známá se stala samotka v podobě márnice, která byla záměrně bez střechy a kam byli vězni zavíráni i za malé prohřešky proti táborovému řádu,“ upozornil Kux.

V táboře panovaly špatné hygienické podmínky. Součástí života vězňů se staly štěnice, blechy a úplavice. Jen do ledna 1943 zemřelo na 700 internovaných.

Pamětnice: Vzali mi rodiče

14. dubna roku 1944 se ocitla ve Svatobořicích-Mistříně i tehdy tříletá Alena Staňková, jejíž rodiče zemřeli v koncentračním táboře Mauthausen. „Vzali mi rodiče a ještě coby malé dítě poslali sem. Měla jsem na rozdíl od jiných štěstí a přežila. Jsem ráda, že vznikl důstojný památník, i když to trvalo neuvěřitelných více než sedmdesát let,“ svěřila se pamětnice.   

Návštěvníci památníku a muzea v expozicích najdou na sedm desítek dobových předmětů, které ponurou atmosféru tábora dokreslují. Nechybí kresby, fotografie, hračky, stejně jako model ukazující rozlohu a podobu místa. Raritou jsou třeba brože vyřezávané z hovězích kostí, které vězni posílali rodinám jako památku.

Video: Praha 2 odhalila památník obětem heydrichiády.

Fotogalerie
23 fotografií