Petr se rozhodl, že o boji s Non-Hodgkinovým lymfomem bude psát, aby pomohl a dodal odhodlání a sílu podobně nemocným. Z jeho posledních zpráv ale mrazí… „Hned na začátek bych chtěl podotknout, že to tu není takové, jaké jsem si představoval. Ale i tak nelituji a vím, že tu mám být,“ začíná Petr nejnovější zpověď.

První dva týdny byly extrémně náročné. „Stěží jsem se udržel na nohou a neměl daleko k omdlení. Kvůli neustálému zvracení, průjmům, dušnosti a nechutenství jsem se dostal na váhu asi 55 kg,“ líčí.

Bohužel jeho zdravotní stav se zatím nelepší, svým přátelům i zcela neznámým lidem, kteří jeho příběh sledují na Facebooku, bez obalu přiznal, že zdravotní stav se zatím nelepší. Spíše naopak! „Po vytvoření dalších metastáz na druhé straně krku přišly další komplikace v podobě nespavosti, nedoslýchavosti na pravou stranu. Nešlo mi polykat a nedokázal jsem ani otevřít pusu, aniž bych u toho necítil palčivou bolest. Přišly i obavy, jestli to nebyla totální blbost odjet,“ přiznává Petr.

Jed do vypálené kůže

Petr poté, co mu nezabrala dostupná možná péče v českých nemocnicích a lékaři mu už nedávají šance, odjel začátkem května do Peru a svěřil se do péče místních indiánských šamanů. „Zúčastnil jsem se 4. Kombo ceremoniálu. Průběh je takový, že musíte vypít tři litry vody nejlépe do 30 minut. Poté vám rozžhavenou větvičkou vypálí důlky do kůže a do ran nanesou jed. Ze začátku cítíte jen štípání. Po asi třech minutách přijde nával horka, motání hlavy, brnění končetin a silné pálení v žaludku,“ popsal způsob indiánské léčby.

Čekají mě nejspíše tři další Komba společně s ayawaska (nápoj připravený z liány – pozn. red.) a pak svůj život vložím do rukou místního doktora Chewstygyho, který pomocí svých sér léčí od rýmy po HIV.“

Dělám věci kvůli sobě

Petr má nyní po dalším kole léčby. „Krk trochu splasknul, konečně normálně jím a cítím se popravdě skvěle. Dal jsem průchod x let potlačovaným emocím a uvědomil jsem si spoustu věcí, které jsem dělal kvůli lidem, ale ne kvůli sobě. Pokud jste těžce nemocní, zkuste si upřímně položit otázku, co proti sobě máte,“ bilancuje Petr.

Přiložil i zatím poslední fotografii – jak jinak veselou, žádný smutek. „Fotka je ze včera, kdy jsem si splnil svůj dětský sen a jel s místníma na vratkých kanoích poprvé na ryby. Chytali jsme na řece Amazonce a já pevně věřil, že chytnu minimálně anakondu, protože amatérovi štěstí přeje. Abych to zkrátil, chytil jsem velký h…o!“

Zatím poslední zprávu z Peru zakončil vzkazem: „Buďte sami sebou, dělejte jen věci, co chcete vy sami, a hlavně nebuďte na sebe tak tvrdí!“

Petr je vůči běžné léčbě imunní

Petrův nádor je agresivní a v progresu, tzn. imunitní systém ho přijal jako část těla a už s ním nebojuje. „Je opravdu malá šance, že mi ozařování pomůže, a byl by to doslova zázrak, dle slov mého onkologa,“ přiznal Petr mrazivou skutečnost. Tu podtrhávají i slova předního českého onkologa profesora Jiřího Vorlíčka: „V jeho případě se udělalo vše, co současná medicína nabízí. Takhle špatně reagujících nádorů na léčení se vyskytuje málo. To, co nyní podstupuje, mu bohužel nepomůže. Snad pouze psychicky. Je to velmi tragický osud mladého muže.“

Fotogalerie
12 fotografií