V dalším „klání“ se sešlo 44 návrhů. Zvítězil akademický sochař Jiří Sobotka. „Trému z velkého jména a jeho odkazu jsem neměl. Spíš jsem přemítal, jakou formu díla zvolím,“ řekl Blesku umělec.

Tvář z 4500 ocelových trubek

Zavrhl klasickou sochu, to by básníkovu duši nevystihlo. Nakonec se Sobotka rozhodl pro tvář. A vybral si k tomu 4500 nerezových ocelových trubek. Výsledné dílo je překvapivě přesné a vystihující. „Skácel neměl rád své povyšování do role moravského barda a podobné soudy, které jej tlačily na piedestal. Tohle dílo by se mu ale určitě líbilo,“ reagoval na dílo Sobotky literární vědec Jiří Trávníček.

Dětství, krajina, ticho, smrt

Skácelova dva metry vysoká tvář shlíží z jižního svahu pod pevností Špilberk na Staré Brno, Pisárky, v dálce se rýsují Bohunice. Tvář z tisíců nerezových trubek má pevný čtvercový základ z vápence. Na jednotlivých stranách jsou vytesána čtyři stěžejní slova, která odrážejí Skácelovy celoživotní pocity a koneckonců i jeho dílo. Dětství, krajina, ticho a smrt.

Pocta, která přežije další generace

Sobotka, který Skácelovi zasvětil uplynulý rok a půl svého života, si libuje, že dílo bude přitahovat pozornost i dalších generací Brňanů. „Jde o nerezové trubky. Vemte na to jed, že nás všechny přežije,“ usmíval se po odhalení díla sochař.

Jan Skácel (1922–1989)

Básník, prozaik, autor knih pro děti. Studoval gymnázium v Břeclavi, maturoval v roce 1941 v Brně. Poté pracoval jako uvaděč v kině, za války neunikl totálnímu nasazení. Po osvobození vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě, pracoval v deníku Rovnost, později v literární redakci rozhlasu v Brně. V roce 1963 se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK.

Po roce 1969 nesměl publikovat, jeho díla vycházela opět až po roce 1981. V roce 1992 získal posmrtně zlatou plaketu Za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje, od roku 2002 je čestným občanem Brna. 

 

Fotogalerie
3 fotografie