Druhá divadelní scéna v Brně vznikla bezprostředně po skončení druhé světové války okolo mladého režiséra Milana Páska. Soubor začal působit v dnešní Gorkého ulici a během dvou let mělo premiéru těžko uvěřitelných 71 titulů, z nichž nejúspěšnější se stala Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala s premiérou 14. června 1945.

Zpočátku neslo název Svobodné divadlo. "I když se naše divadlo v průběhu existence jmenovalo různě, nejvíce ze všech názvů se mi zamlouvá právě onen původní," uvedl ředitel Stanislav Moša. Zdůraznil důležitost svobodné tvorby bez zásahů a ovlivňování zvenčí. "Užívejme si tohoto 'blahobytu svobody', neboť nikdy nikdo neví, jak rychle se v čase mohou proměnit situace kolem nás a my tu budeme mít znovu totalitu namísto demokracie," doplnil Moša.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se nějaký čas jmenovalo Městské a oblastní divadlo, hrozilo také, že se bude muset jmenovat po komunistickém historikovi a ministru kultury Zdeňkovi Nejedlém. Nakonec se do názvu dostali slavní dramatici Alois a Vilém Mrštíkové a Divadlo bratří Mrštíků působilo v Brně až do Sametové revoluce.

Moša je ředitelem od začátku 90. let a za jeho éry se podařilo přestavět Činoherní scénu na moderní divadelní prostor a v roce 2004 se otevřela nová hudební scéna. Doménou Městského divadla Brno jsou muzikály a veselohry, nevyhýbá se ani vážné tvorbě. Většina představení je vyprodaná. Členové divadla opakovaně dostávají prestižní divadelní ocenění. Za rok 2014 získal Cenu Thálie Michal Isteník za roli Čičikova v inscenaci Mrtvých duší.