7°C
Na první pohled působí klidně. Z druhého ale mrazí. Už z dálky továrna připomíná ukrajinský Pripjať. Opuštěné místo, nad kterým se vznáší tajemno. Policejní pásky, hlídač v maringotce. Zákaz vstupu. Tichou se ale továrna zdá jen zvenčí. Areál je sice na soukromém pozemku, ale i tak sem podle hlídače chodí spousta zvědavců na průzkum. Nebezpečí nevnímají.
Okolo továrny se šklebí nespočet děr. Kanály, průrvy a snad i staré sklepy znesnadňují prohlídku okolí. V této chvíli je část z nich zapadaná sněhem. „Je to na úraz. Když mi sem spadne děcko, zlomí si třeba nohu.“ Občas volají i policii. „Jednou jsme tady měli feťáka. Seděl na střeše a vykládal, že umí lítat. Nakonec ho sundali,“ popisuje hlídač. Hlavně proto má prý strach, když uvidí někoho cizího.
Tajemství přitahuje. Přes léto se do továrny schovávají feťáci. Interiér »zdobí« nápisy a graffiti. Nebezpečí číhá všude. Rozbořené zdi, nestabilní schodiště. Statiku narušují detonace. Lidem z Jarní ulice se třesou okenní tabulky. „Přes léto sem jezdí cvičit hasiči a pyrotechnici. Lidi nadávají, klepou se jim okna,“ líčí strážce objektu. Hala se na jaře probouzí. Plánovaný projekt společnosti Trykaya paradoxně přinese do místa větší klid.
Během šesti let se pohled na Ergon změní k nepoznání. Halu společnost srovná se zemí. Vyroste tu zbrusu nová čtvrť. Na samotě, s krásným výhledem a dobrým přístupem do centra města. Opuštěné místo tak znovu ožije.
